Duchovní evoluce - Čistá oddanost - Subjektivní Bhagavad-gíta - Gájatrí Mantra:

Duchovní evoluce - Čistá oddanost - Subjektivní Bhagavad-gíta - Gájatrí Mantra

9. Duchovní evoluce

Otázka: Chtěl bych vědět něco víc o postavení žen ve vaší tradici. Je ženám dovoleno účastnit se procesu praktikování, uctívání a projevování své oddanosti?

Šríla Šrídhar Maharaja:
Kdo je nyní ženou nemusí být ženou ve vyšší říši. Kdo je zde mužem, nemusí být mužem tam. Tělo je jenom oděv. Duše má svůj mentální oděv a podle něho dostává fyzický oděv, hmotné tělo. Identita pohlaví znamená tělo a mysl. A tak podle identity pohlaví v této sféře nelze s jistotou určit zda bude stejná ve vyšší říši. Ale v duchovním světě mají ženy vyšší, jasnější vyhlídky.
Ten, kdo je v duchovním světě ženou – kdo dosáhl tuto podobu realizace duše – tam zastává lepší a vyšší postavení než muži. Zde, ve sféře vykořisťování, mají muži lepší postavení. Ale tam, ve sféře podřízení se a odevzdání, je ženská podoba mysli prospěšnější než mužská. Negativní aspekt podřízení se je hodnotnější ve spojení s Krišnou. Nejvyšší pozitivní je Krišna Samotný. A Jeho energie je negativní povahy. My patříme do skupiny negativní energie, ne k ovládající skupině. Pán Samotný je vlastníkem energie.

Otázka: Oslovujete Krišnu jako On. Znamená to, že Krišna je projeven jako mužská osobnost?

Šríla Šrídhar Maharaja: Ano, mužská. To znamená, že je ovládající polovina. Ovládající polovina Absolutního. A ostatní jsou Jím ovládáni. Absolutní Pravda se skládá ze dvou polovin: mužská, neboli ovládající polovina a ženská, neboli ovládaná polovina. Pozitivní a negativní. Podobá se to koncepci protonu a elektronu, pozitivního a negativního. Proton je ve středu a elektron, a jiné nesčetné elementární částice, jsou jako mnoho planet, které obíhají kolem centra.

Otázka: Věříte ve všeobecnou koncepci rovnosti?

Šríla Šrídhar Maharaja: Žádné dvě věci si nejsou rovné – ani v tomto, ani v duchovním světě. Žádné dvě věci nemohou být nikdy stejné, ani si nemohou být rovné. Vše má své specifické vlastnosti. Jeden atom se liší od druhého atomu, jeden elektron se liší od druhého elektronu. Jinak to nemůže být. Všechno má svůj určitý rozdílný charakter.

Otázka: Jak můžete zjistit jestli je jedna věc nadřazena druhé?

Šríla Šrídhar Maharaja: Musíme posoudit věc z univerzálního hlediska. Jdeme-li posuzovat věc, musíme posoudit její kvalitu na základě jejího spojení s Centrem. Toto měření lze určit podle standardu extáze, rasy, tak jako je zlato standardem pro měření hodnoty různých měn. Existují různé měny: libra, rubl, dolar, rupie, jeny – ale běžný standard pro určení jejich hodnoty je zlato. Stejným způsobem mohou existovat různé druhy kalkulace něčího vztahu s Absolutním na bázi rasy, extáze, neboli božské lásky. Rasa je také vědecky rozdělena do pěti skupin: santa – pasivní, dasya – služebnická, sakhya – přátelská, vatsalya – rodičovská a madhura – manželská. A tyto skupiny jsou potom znovu rozděleny podle stupně nebo intenzity rasy v každé skupině. Konečná rasa, anandam, štěstí – je běžný standard, podle kterého můžeme posoudit, které náboženství je vyšší nebo nižší.
Chceme-li ustanovit hodnotu věci, musíme zjistit kolik běžných požadavků naplňuje. Například jídlo je běžnou potřebou. V době hladu nemůžeme jíst dolary. Ale ten, kdo vlastní jídlo, má dobré postavení. Nemůžeme žít bez jídla. Dolary nepotřebujeme vždy, ale jídlo ano. Člověk nemůže přežít bez jídla. Je to nepostradatelná nutnost pro všechny. Podobně, je radost vnitřní potřebou pro každou duši, každou živou věc. A tak pozici určité náboženské koncepce lze měřit podle vývoje rasy, která tam je.
Existují různé nabídky v náboženských koncepcích různých lidí. Jsou křesťané, buddhisté, muslimové a židé. Dále ti, kteří následují Védské doktríny, jsou: Vaišnavové, šankarité a mnoho jiných. Ale když chceme posoudit hodnotu jednotlivých náboženských koncepcí porovnávací studií, musíme je zhodnotit podle tří věcí: sat, cit a anandam. To znamená, že musíme prozkoumat, do jaké míry je náboženství trvalé, věčné; jaká je jeho kvalita, jaký stupeň poznání nabízí a jaký nabízí stupeň rasy, anandam. Musí obsahovat tyto tři věci: existenci, vědomí a potravu vědomí – extázi, štěstí. Náboženství musíme porovnávat na základě těchto tří věcí.
A tak se můžeme ptát: „Co nabízí islám, křesťanství, judaismus nebo buddhismus v otázce existence, poznání a extáze, které
jsou cílem všech náboženství?“ Křesťanství, islám, Vaišnavismus – existuje mnoho náboženských koncepcí. Musíme je porovnat a pak přijmout tu nejlepší. Každé náboženství má určitou podobu. Jednotlivá náboženství by se neměla zavrhovat, neboť existují ti, pro které jsou v současnosti užitečná a vhodná. Ale podle našeho pochopení – Krišna je zosobněním extáze a krásy. A tak nejvyšší náboženský proces pro dosažení nejvyšší extáze je hledání Šrí Krišny, Reality Překrásného. Ale jakým způsobem máme hledat? Skrze oddanost. A co je to? Odevzdání. Co je odevzdání? Obětování se, sebeodevzdání – zemři, abys žil. A co je žití? Život v lásce, krišna-premě, božské lásce. Celou věc lze popsat dvěmi slovy, krišna-prema. Hledání Šrí Krišny je sambandha-jnana, neboli pochopení našeho vztahu s objektem našeho naplnění. Co je tedy ono hledání a jaký je jeho konec? Několika slovy, v kostce, jsme všechny tyto věci popsali v titulu naší knihy: Hledání Šrí Krišny, Reality Překrásného.
A to je možné pochopit s pomocí Šrí Gurua a jeho milosti: lze říci, že potřeba gurua zde existuje a je univerzální. Chybovat je lidské, ale nedopouštět se chyb je také náš vnitřní sklon. Šrí Gurudeva přichází, aby nám dal úlevu od našich vnitřních potíží. Tímto způsobem může být rozvinuta koncepce gurua. Potřeba gurua může být odvozena od univerzálního fungování přírody, která se nachází kolem nás.
A odtud se postupně vyvine k Absolutnímu. Nakonec koncepce gurua dojde ke Krišnovi. V nejvyšším smyslu je guruem Krišna. Kdo může odstranit všechny naše pochybnosti a zodpovědět naše dotazy? Je to Samotný Krišna. Postupně se naše víra vyvine a přivede nás k tomu, kdo objasní všechny naše pochyby. Můžeme mít pochybnosti za pochybnostmi. Jedna pochybnost zmizí a mohou přijít tisíce dalších, ale guru je ten, kdo může objasnit všechny naše pochyby, bhidyate hrdaya-granthis chidyante sarva samsayah (Šrimad-Bhagavatam 1.2.21). Ten, kdo dokáže odstranit veškerou nedůvěru v naší mysli, je (ú)plný. Tímto způsobem musíme postupovat. Počátek naší víry může začínat v intelektualismu, ale jeho cíl je transcendentální. Počátek našeho hledání a jeho cíl se nakonec sejdou. Počátek víry vychází z energie
Krišny a poté, co projde celým nekonečnem, dojde opět k energii, kde získáme naše věčné postavení.
Vědomí Krišny znamená Nekonečno v konečném: láskyplné spojení konečného s Nekonečným mu pomáhá žít v nekonečnu. Konečný, s podporou Nekonečného, se může stát nekonečně zásoben. Náš Guru Maharaja uvedl příklad, že když se chudá dívka provdá za prince, i když ona sama nevlastní nic, díky jejímu láskyplnému vztahu s princem, se z ní stane princezna. A tak ten, kdo nemá nic, pouze přátelský vztah, může ovládat všechno. To je povaha vědomí Krišny.
Tímto způsobem se může něčí zdroj znásobit. Jíva, duše, je svou vnitřní povahou nepatrná; je nekonečně malým bodem z bodů, ale když přijde do spojení s Absolutním, získá všechny výhody života s Absolutním. Pak on nebo ona vlastní celek. Energii nebo sílu někoho nelze skutečně zjistit bez toho, abychom zvážili jeho vztah s ostatními. Izrael je malá země. Rusko by ji mohlo ovládnout za pět minut, ale je tu Amerika. A tak, když chceme posoudit sílu nějaké věci, musíme vzít do úvahy její vztahy, spojení a přátele.
Existuje příběh, který ukazuje, jak malý ptáček dokázal pohnout oceánem a dokonce jej celý ovládnout. Jednou malý ptáček snesl vajíčka na břehu oceánu, ale oceán vejce odnesl. Když oceán odnesl jeho vajíčka, ptáček se rozzlobil a žádal je zpět. Oceán je však nevrátil. Pták šel za svým pánem, který zas šel za svým pánem, až se to nakonec dostalo ke Garudovi, vládci všech ptáků. Garuda je služebníkem a ptačím přepravcem Višnua. A Garuda přišel na pomoc tomuto malému ptáčku. Pohrozil oceánu: „Když okamžitě nevrátíš tomuto malému ptáčku jeho vajíčka, vypiju tě do poslední kapky.“ Oceán musel poslechnout. Tímto způsobem byl nekonečný oceán překonán malým ptáčkem. Jako hlavní myšlenku tohoto příběhu, Pandit Višnu Sharma, uvedl: „Když zkoumáme osobu, musíme zvážit její přátele a přátele jejich přátel. Bez toho bychom se neměli pokoušet měřit sílu určité věci.“ Díky společnosti přátel byl podroben oceán. Stejně tak, ten, kdo se bude přátelit s Nekonečným, si může podmanit Nekonečného.

10. Čistá oddanost

Jednou měl Šríla Bhaktivinoda Thákura sen, ve kterém putoval po obloze a zpíval Svatá Jména. Přišel k soudu Jamaráje, kde seděl samotný Jamarája spolu s Brahmou, Náradou a dalšími, a probírali verš z Bhagavad-gíty (9:30):

api cet suduracaro
bhajate mam ananya-bhak
sadhur eva sa mantavyah
samyag vyavasito hi sah

Všeobecný význam verše je: „Dokonce i když se někdo dopustí zavrženíhodného skutku, pokud je to oddaný ananya-bhak, který Mě uctívá čistou oddanou službou osvobozenou od karmy a jnany, měl by být považován za svatého, neboť jedná pouze pro Můj zájem a jeho odhodlání je pevné.“
Zde Krišna říká: „Ať už vykonal cokoli, když to udělal výlučně pro Mě, měl by být považován za Mého oddaného. Samyag vyavasito hi sah. A cokoliv on dělá je stoprocentně správné.“ Ale v další pasáži je uvedeno: ksipram bhavati dharmatma: „Velice brzy se stane ctnostným; stane se dharmatma – oddaný.“
Když Jamarája, Brahma a Nárada probírali tento bod, vyvstala otázka. Krišna říká: bhajate mam ananya-bhak – „ten, kdo je Můj výlučný oddaný.“ Tu vyvstává otázka: „Co je výlučná oddanost nebo ananya-bhajana?“ Krišna praví: „vzdej se všech náboženských koncepcí a odevzdej se Mně.“ Sarva dharman parityajya, mam ekam saranam vraja. To je výlučná oddanost. Ale když někdo praktikuje výlučnou oddanost, potom už je dharmatma, už je ctnostný. Proč tedy v dalším verši Krišna říká: „Brzy se stane dharmatma?“ Jak tomu máme správně rozumět? Krišna říká:

ksipram bhavati dharmatma
sasvac-chantim nigacchati
kaunteya pratijanihi
na me bhaktah pranasyati

„Brzy se stane ctnostným (dharmatma) a dosáhne trvalý klid. Ó synu Kuntí, smělě vyhlašuj, že Můj oddaný nebude nikdy poražen.“
To je všeobecný význam tohoto verše. Krišna říká Arjunovi: „Brzy se stane dharmatma. Můj oddaný není nikdy zničen. Jdi a vyhlas to veřejně.“ Krišna říká, že poté, co se oddaný stal ananya-bhak – poté, co se vzdal všech druhů povinností a odevzdal se Krišnovi – pak se opět stane ctnostným oddaným člověkem.
Když Brahma, Nárada a Jamarája probírali tento bod, uviděli Bhaktivinodu Thákuru jak kráčí po nebi a zpívá Svatá Jména. Jeden z nich navrhl: „Tam je čistý oddaný. Mohl by nám povědět skutečný význam.“ Pozvali Bhaktivinodu Thákuru mezi sebe a zeptali se: „Jak si máme vysvětlit tyto body? Krišna řekl, že ten, kdo se zřekl všech druhů povinností a odevzdal se Krišnovi, je výlučný oddaný. Avšak taková osoba se zanedlouho stane oddaná. Jak tomu máme rozumět?“
Bhaktivinoda Thákura vysvětlil, že „tím, kdo se brzy stane oddaným“ není myšlen výlučný oddaný, ale ten, kdo považuje výlučného oddaného za čistého za všech okolností. „Dokonce i když vykoná nějaký zavrženíhodný čin, je skutečný sádhu, světec.“ – Ten kdo uvažuje o výlučném oddaném tímto způsobem, se brzy stane dharmatma. To bylo vysvětlení Bhaktivinody Thákury.
A tak jsem ve svém komentáři k Bhagavat-gítě následoval vysvětlení Bhaktivinody Thákury. Výrok, že oddaný ananya bhak se stane dharmatma, se mi také zdal jako přebytečný. Krišna říká, že výlučný oddaný by měl být považován za sádhua, ctnostného člověka. Ten, kdo říká, že výlučný oddaný, duše odevzdaná Krišnovi, by měla být považována za čistou, nehledě na její vnější činnosti – člověk, který toto hlásá – se stane ctnostným. To je správný závěr. To, co říká, je stoprocentní pravda. A dále Krišna říká, že ten, kdo to rozhlašuje, bude brzy očištěn.
Krišna říká, že takovým oceněním čistého oddaného, se osoba brzy vrátí ke své věčné povinnosti a dosáhne věčného klidu. „A tak tě žádám, ó synu Kuntí, Arjuno, jdi a veřejně vyhlas, že Můj oddaný nikdy nebude ztracen.“ (Kaunteya pratijanihi na me bhakta pranameyati).
Poté získáš prospěch jako člověk, jemuž toto prohlášení zlepší život.
Proč by jinak Krišna říkal Arjunovi: „Prohlašuj na veřejnosti, že Můj oddaný nikdy nezanikne.“ Co by to přineslo Arjunovi? Ale ten, kdo vyhlašuje: „Výlučný oddaný Krišny je svatý nehledě na to, co dělá,“ se brzy stane ctnostným. Když to bude Arjuna vyhlašovat, stane se dharmatma. Získá prospěch. A proto mu Krišna říká: „Hlásej to, udělej odvážný krok. Zariskuj a vyhlas to.“ Pak i ty získáš prospěch, který jsem popsal.“
Arjuna je samozřejmě paršada, věčný společník Krišny, ale Krišna jej použil jako příklad a řekl mu: „Udělej to.“ Arjuna přijal postavení žáka bez ohledu na jeho postavení paršady.
Když jsem zveřejňoval svůj komentář k Bhagavad-gítě, jeden duchovní bratr mi řekl: „Když podáš toto vysvětlení, pak ve jménu ananya-bhak-bhakti, výlučné oddanosti, to méně pokročilí oddaní mohou zneužít. To, co jsi zde vyjevil, je velice skrytý význam. Není určen pro veřejnost. Je to důvěrný bod: api cet su-duracaro bhajate mam ananya-bhak, sadhur eva: ‚Navenek může být zhýralý, ale je ananya-bhak, odevzdaná duše, a měl by být považován za skutečně ctnostného člověka.‘ Když tyto věci podáš podle svého vysvětlení, všichni budou říkat: ‚Ó, jsem ananya-bhak oddaný‘ a budou pokračovat ve svém hýření. Tak to, prosím, raději nevysvětluj tak otevřeně.“
Ale já jsem zveřejnil svůj komentář navzdory této námitce, protože důležitý je základní princip tohoto verše. Ten, kdo se odevzdal Krišnovi, je přijat jako Jeho vlastní. A tak jako má Krišna práva nade vším a nikdy není zločincem, tak i Jeho vlastní člověk by také neměl být nikdy považován za provinilce. To je potvrzeno i ve Šrímad-Bhágavatamu: atma bhuyaya ca kalpate: „Můj oddaný patří Mně.“ A tak ten, kdo pracuje podle inspirace Krišny, by nikdy neměl být považován za zločince. Může si užívat všeho v zastoupení Krišny, když je to skutečně odevzdaná duše. Měl by být považován za Krišnův majetek. Má volný přístup ke všemu, co patří Krišnovi. Ale někteří namítali, řka: „Nebuď ve své interpretaci tak otevřený. Jinak budou lidé ve velkém dělat odporné věci ve jménu čisté oddanosti. Budou říkat: ‚Ó, jsem Vaišnava. Jsem acyuta-gotra,
jsem člen Krišnovy rodiny. Jeho vlastnictví je i Mé. Mohu si všeho užívat.‘“
Poté, přirozeně vyvstává otázka: „Jak rozpoznáme ananya-bhak-bhakti, výlučnou oddanost? To je skutečně těžké. Pouhé tvrzení, že jsem čistý oddaný nestačí. Skutečný oddaný spíš bude uvažovat: „Nejsem skutečný oddaný.“ To bude jeho pochopení, jeho vnitřní cítění. Výlučná oddanost není malá věc. Pravý oddaný si myslí: „Nemohu být ananya-bhak-bhakta. Nemohl jsem dosáhnout tohoto stupně. Je to velice obtížné. Spíš se od toho vzdaluji.“ To bude jeho postoj. Co říci o nižších oddaných, když Šrímatí Radharání Samotná říká: „Lidé Mě spojují s Krišnou. Říkají, že se s Ním nezákonně sdružuji. Ale to, co říkají, je nepravdivé. Jsem nešťastná, protože jsem Krišnovi nemohla dát celé Své srdce. Nemohu říct, že Mu patřím celá. Trápí Mě, že Mu nemohu patřit úplně a ostatní si mylně myslí, že to tak je. Nebráním se tomu, stát se Jeho vlastnictvím, dokonce se s Ním i nezákonně scházet; ale to, že to není v Mých silách, je můj velký nedostatek.“ To bude všeobecný postoj skutečného ananya-bhak-bhaktu.
Bude mít přesně opačné cítění. Skutečnost je, že ten, kdo přijal Krišnu výlučně, nemá chuť pro žádnou jinou věc a tak skutečně není duracara – není schopen jednat odporným způsobem. Uvnitř je neustále spojen s Krišnou. K vnějšímu životu je lhostejný. A tak ať už dělá cokoliv, ve skutečnosti nedělá nic. Ten, kdo jedná v duchovní sféře reality, může zničit tisíc vesmírů, ale jakoby neudělal nic (hatvapi sa imal lokan na hanti na nibadhyate). Jedná na transcendentální úrovni, na úrovni nirguna. Nelze na něj pohlížet z hlediska dobrého nebo zlého, které vychází z kalkulace tohoto světa. Tam není přítomen.
To, co je ve spojení s Krišnou, je vše dobré; je to nirguna, transcendentální, bez hmotných vlastností. V tomto světě je pravda relativní. „To je pravda, to není pravda, to je moje, to je tvoje.“ – Jakou cenu mají tyto věci? Když oddaný ukrade květ pro Krišnu, někdo může říct: „Ó, proč kradete můj květ?“ Ale kde je záruka, že tento květ patří vám? To jsou různé stupně mylných koncepcí reality. Člověk, který vlastní určitý pozemek, se prohlašuje za vlastníka. Pak přijde velký statkář a řekne: „Ty nejsi vlastník. Já
jsem skutečným vlastníkem této země. Já jsem ti pouze dovolil ji užívat.“ Ale může přijít král, který má vyšší postavení než statkář a řekne. „Ó ne, to je moje země. Vaše vlastnictví je pouze relativní. Já jsem vládcem této země. Patří mně.“ A tak jedna relativní koncepce pravdy bojuje s druhou. A moralita stojí pouze na této koncepci: „To je moje, to je tvoje.“
Všechny tyto koncepce vlastnictví jsou falešné. Všechny tyto transakce morality jsou falešné, protože nejsou ve spojení s nejvyšší pravdou. A tak zdánlivě špatné chování oddaného je pravým opakem reality.

dvaite bhadrabhadra-jnana saba-manodharma
ei bhala ei manda - ei saba bhrama
(Sri Caitanya-Caritamrta, Antya-lila, 4.176)

„V materiálním světě jsou koncepce dobra nebo zla, pravdy či lži, jenom mentálními výmysly. Proto tvrzení: ‚To je dobré a to je zlé,‘ je celé chybné.“ A v nejhlubší sféře reality se pohybuje nejhlubší vlna vědomí Krišny, kde tančí mnoho jív, duší. A tento tanec je absolutní tanec, kde je vše odevzdané Krišnovi v náladě Vrndávany: sarva dharman parityajya mam ekam. Všechno patří Krišnovi a pro Jeho uspokojení může být vykonáno cokoliv. To je jediný princip, který následují výluční oddaní, aniž by se starali o mnoho relativních požadavků a omezení této chybné sféry. To je nirguna, transcendentální. V této sféře kalkulace falešného vlastnictví nemůže být použita. Všechny nároky na vlastnictví nemají ve vědomí Krišny žádnou cenu.
Je zde další bod, který může být v tomto verši zvažován. Jednou Parášara Muni projížděl řeku. Mladá dívka řídila loď. Když loď doplula doprostřed řeky, Parášara byl najednou okouzlen touto mladou dívkou. Navrhl ji spojení a tak se stalo. Jako výsledek jejich spojení se narodil Védavjása. Parášara byl mužem, který dobře ovládal své smysly. Ale přišel čas pro narození Vjásy a to v něm vytvořilo určité cítění. Najednou byl přemožen žádostí a spojil se s tou dívkou. Z jejich spojení vzešel Vjásadéva, sestavitel všech Védských Písem. To bylo zesnováno Univerzální Vůlí. Parášara
by neměl být obviňován nebo zatracován. Nebyla to jeho vina. Byl nástrojem Univerzální Vůle. Neměli bychom to považovat jako žádostivost a kritizovat Parášaru kvůli jeho nemorálnímu činu. Byl inspirován jakousi vnitřní vůlí a přemožen božskou silou nirguna, vůlí Krišny. Až potom se tyto věci udály.
Proto v Bhagavad-gítě Krišna říká, že se nemá posuzovat čin samotný, ale pozadí tohoto činu. To by mělo být bráno v úvahu – ne samotný skutek. Motiv, který byl v pozadí této akce; ne karma, ale účel – ten je příčinou. Draupadí měla pět manželů, ale ne ze své vůle. Tento úkol musela přijmout jako svou povinnost; nedělala to pro své vlastní potěšení. A tak by Draupadí za to neměla nést odpovědnost. Nelze říct, že nebyla ctnostná. Nebyla zodpovědná za to, že měla tolik manželů. Šástra praví, že Draupadí nebo Kuntí, se mohou jevit jako necudné, ale když vyslovíte jejich jména, budete očištěni. A tak by měl být zvažován vnitřní význam činu, jeho účel, nikoli vnější činnost.
Vyšší princip služby se neřídí obyčejnými zákony, je veden vyššími zákony. V tomto případě byl běžný zákon porušen. Někdo může považovat oddaného za provinilce z hlediska běžného zákona, ale z hlediska vyššího zákona Krišna řekl, že ten, kdo ocení jejich porušení zákonu, bude povýšen.

ajnayaivam gunan dosan
mayadistan api svakan
dharman santyajya yah sarvan
mam bhajeta sa ca sattamah
(Srimad-Bhagavatam 11.11.32)

Krišna říká: „Písemná pravidla jsou ustanovena Mnou, na Můj příkaz. Ale když někdo poruší tento zákon, aby uspokojil Mě, měl by být považován ze lepšího oddaného.“ Někdy je potřeba prokázat králi ještě větší věrnost, překročením jeho vlastních zákonů. Zde je Bůh nad zákonem. Když zvážíme povahu božskosti musíme dojít k závěru, že Krišna je nad zákonem. Zákon je pro nás. Ale v Jeho případě nemusí být dodržován. Je absolutní. Když někdo přijde skutečně do spojení s Absolutním bude ignorovat zákony
pro běžné lidi. Znamená to, samozřejmě, ve vyšším smyslu. Ne, že oddaní ve jménu oddanosti nebudou dodržovat světské zákony ve společnosti. Ale ve vyšším smyslu je třeba pochopit, že Krišna je všude a za vším. Je stvořitel zákonů a On Sám někdy překročí zákon a má rád zvláště ty, kteří jsou připraveni překročit zákon pro Něj. Ti, kteří jsou připraveni pro Jeho službu riskovat, kteří jsou připraveni nést následky za překročení zákonu, jsou Jeho oblíbení.
To je povaha celé Krišnovy Vraja-líly. Ve Vrndávaně jsou všechna hlediska individuálního a lokálního zájmu obětována. Ve Vrndávaně je nejvyšší druh sebeobětování až do takového stupně, že osobní zájem nebo hledisko je obětováno do ohně. Pouze když dosáhnete tento stupeň sebeoběti, můžete se narodit ve Vrndávaně; jinak ne. To je závěr Bhagavad-gíty:

sarva-dharman parityajya
mam ekam saranam vraja
aham tvam sarva-papebhyo
moksayisyami ma sucah

Krišna říká: „Musíš riskovat všechny své vyhlídky, musíš riskovat všechno, bez jakýchkoliv jiných zájmů kromě Mých. Netoleruji přítomnost žádné další bytosti v tvém srdci. Netoleruji když ke Mně přijdeš s nějakým hlediskem. Můj vztah s tebou musí být nepodmíněný. Netoleruji žádný jiný zájem v srdci Mého oddaného. Pouze jeden zájem, a to jsem Já. Obětuj všechny takzvané zájmy, všechny své vyhlídky, všechno. Poté můžeš přijít a potkat Mě ve Vrndávaně.“

11. Subjektivní Bhagavad-gíta

Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura a Baladéva Vidjábhůšana podali komentář k Bhagavad-gítě a Jíva Gosvámí také předložil vysvětlení různých veršů. Bhaktivinoda Thákura podal své vlastní vysvětlení, a komentáře Baladévy Vidjábhůšany a Višvanáthy Čakravártího zahrnul do svého bengálského překladu Bhagavad-gíty. Původní výklad byl od Šrídhary Svámího a Šrí Caitanya Maháprabhu velice ocenil jeho výklad k Šrímad- Bhágavatamu a Bhagavad-gítě.
Já jsem se pokusil vnést nové světlo na některé verše v Bhagavad-gítě. Na základě toho, co řekli předešlí komentátoři, jsem ukázal další vývoj madhura- rasy v Bhagavad-gítě a dokonce i milostný vztah parakiya-rasy. Když jsem probíral mé vysvětlení s Bhaktivédántou Svámím Maharájou, zeptal jsem se ho: „Na tomto místě v Bhagavad-gítě jsem podal své vysvětlení zahrnující madhura-rasu. Co si o tom myslíš?“ On mi řekl: „Co víc se dá říct? Tvůj výklad je naprosto správný.“
Přesto, byla to nová koncepce, kterou jsem tam uvedl. Našel jsem parakiyu, oddanost gopí ke Krišnovi v milostné lásce, vyjádřenou ve verši tesam satata yuktanam...yena mam upayanti te. Tak jako má Šrímad-Bhágavatam čtyři podstatné verše, i v Bhagavad-gítě existují čtyři podstatné verše, které obsahují samotné jádro, samotnou podstatu celé ontologické koncepce Bhagavad-gíty.
V Bhagavad-gítě 10.8. je prvním z těchto základních veršů tento:

aham sarvasya prabhavo
mattah sarvam pravartate
iti matva bhajante mam
budha bhava-samanvitah

„Já jsem původ všeho. Vše pochází ze Mě (včetně všech koncepcí o Absolutní Pravdě a dokonce i Mého vlastního uctívání). Moudré osoby, které mají toto úplné poznání, Mě uctívají s bhávou,hlubokou oddanou extází.“
Zde Krišna říká, aham sarvasya prabhavo, mattah sarvam pravartate: „Vše pochází ze Mě, včetně všech koncepcí o Absolutní Pravdě.“ V Bhagavad-gítě jsou dány tři hlavní koncepce Absolutního: Brahman, Paramátma a Bhagaván. Brahman znamená všeobsáhlý aspekt Absolutního. Paramátma znamená všeprostupující aspekt Absolutního a Bhagaván znamená osobní koncepci Absolutního.
Jíva Gosvámí popsal ve své Bhakti-Sandarbě skutečný význam a postavení Bhagavána, Osobnosti Božství. Všeobecný význam je: „Ten, který ovládá všechny druhy energií.“ On osobně ovládá všechny druhy energií. To je koncepce Bhagavána, kterou představuje Nárájana na Vaikuntě. Ale Jíva Gosvámí podal obzvláště jemné vysvětlení. Říká, že Bhagaván znamená bhajaniya sarva-sad-guna-visistha: povaha Bhagavána je taková, že cokoliv (kdokoliv) přijde do kontaktu s Ním, bude cítit přirozený služebnický sklon k Jeho okouzlující Osobnosti. Má takové vlastnosti, že každý je přitahován sloužit Mu, milovat Ho. Přitahuje lásku každého. Každý Mu chce sloužit – to je Bhagaván. Má takové vlastnosti, že přitahuje každého, aby Mu sloužil.
Toto jedinečné vysvětlení Jívy Gosvámího jsem zahrnul do svého komentáře k výše uvedenému verši v Bhagavad-gítě. V Šrímad-Bhágavatamu byly popsány tři fáze Absolutní Pravdy (všeobsáhlý Brahman, všeprostupující Paramátma a všepřitažlivá Absolutní Osobnost, Bhagaván). Ve svém výkladu jsem popsal, že Krišnův výrok zde, (aham sarvasya prabhavo) znamená: „Já jsem svayam bhagaván, Původní Osobnost Božství. Já jsem zdrojem těchto tří koncepcí Absolutního. A jsem původem nejen Brahmanu, všeobsáhlého Absolutna a Paramátmy, všeprostupujícího Absolutna, ale také Nárájany, Pána všech energií, které vzbuzují ve všech úctu. Jsem původ všech: jsem svayam bhagavan.“
Tímto způsobem jsem interpretoval význam aham sarvasya prabhavo. A na další řádek, kde Krišna říká: mattah sarvam pravartate, se musíme zaměřit pečlivěji. Krišna říká sarvam pravartate: „Všechno pochází ze Mě.“ A dále říká: „Dokonce i Mé uctívání pochází ze Mě. Já to vyjevuji. Já Sám uctívám Sám
Sebe jako guru, Má jemnější energie. Tato energie jsem Já Sám. A Má nejjemnější energie je Šrímatí Rádhárání. Skrze Mou energii uctívám Sám Sebe. Každý pohyb pochází ze Mě; dokonce i Mé vlastní uctívání, Má vlastní služba je představena Mnou, v Mé roli gurua. Vyjevuji to veřejnosti, aby Mě mohli řádně uctívat. Proto se guru nazývá Bhagaván, neboť se ode Mě neliší (acaryam mam vijaniyam).“
Nejjemnější energie Bhagavána je Rádhárání. Guru je tedy v nejvyšším smyslu, stejně jako služba v nejvyšším smyslu, zastoupen v Šrímatí Rádhárání. Dále Krišna říká: „Ti, kteří mají toto poznání, Mě budou uctívat: iti matva bhajante mam.“ Ti, kteří chápou tuto koncepci, že Rádhárání Mu slouží nejvyšším způsobem, bude sloužit Krišnovi pod Jejím vedením. To je radha- dasyam, božská služba Šrímatí Rádhárání. A s tímto pochopením má přijít uchazeč uctívat Krišnu.
V mém podání jsem to vzal tak, že je to Krišnův záměr když říká: iti matva bhajante mam. „S tímto poznáním Mě uctívají.“ Myslí tím: „Ti, kdo vědí, že uctívání Mě pochází ze Mě a že Má nejjemnější energie Mě uctívá nejlépe, Mě bude uctívat pod vedením Mé nejjemnější energie.“ Zde nacházíme důležitost radha-dasyam, služby Šrímatí Rádhárání, nejvyššího cíle následovníků Růpy Gosvámího, rupanuga-gaudiya-sampradayi.
Zde Krišna říká: „S poznáním, že je to Má nejjemnější energie, která Mě uctívá nejlépe, Mě mají uctívat pod vedením Mé prvotřídní uctívatelky Šrí Rádhy. S tímto pochopením Mě bude osoba uctívat vždy pod vedením mé nejjemnější šakti, Šrímatí Rádhárání, nebo Jejího představitele, Šrí Gurudevy. Tímto způsobem Mě mají vždy uctívat pod Jejich vedením a nikdy jako přímí uctívatelé.“ To je význam iti matva bhajante mam. Poté Krišna říká: budha bhava-samanvitah. Zde budha znamená, ti, s jemným teistickým intelektem (sumedhasah). V Bhagavatamu je řečeno, že ti s jemným teistickým intelektem to budou schopni ocenit (yajanti hi sumedhasah). Jemná teistická inteligence je výsledkem štěstí, které přichází seshora (sukrti); nelze to nabýt vlastní snahou. Toto vnitřní směřování a vedení může přijít pouze z nirguna, neboli transcendentální sféry. Budha zde znamená: „Ten, kdo má
přímé spojení s nirguna, transcendentální sférou. Jeho inteligence nepřichází z této májické oblasti, ale z duchovní úrovně. Pouze taková osoba může ocenit tyto jemné body.

V Bhágavatamu je řečeno:

krsna-varnam tvisakrsnam
sangopangastra-parsadam
yajnaih sankirtana-prayair
yajanti hi su-medhasah

„Ti, kdo mají jemný teistický intelekt (sumedhasah) budou uctívat výlučně Šrí Caitanyu Maháprabhua sankírtanem.“
Čili, tento verš z Bhagavad-gíty znamená: „Ti, jejichž oddanost je výsledkem úrovně nirguna, jejichž víra není nabyta z tohoto světa iluze, Mě budou uctívat skrze radha-dasyam.“ Zde bhava-samanvitah znamená raga-samanvitah – to jest, že uctívají Krišnu s anuraga, s láskou. Jejich spříznění s Krišnou, jejich oddanost Jemu, není pod vládou zákonů; nepochází ze striktního následování Písemných nařízení, ale z bhávy, vnitřní inspirace. Toto uctívání se nazývá rága-márga, cesta spontánní přitažlivosti.
Příkazy písem obsahují zvažování ztráty a zisku. Ale uctívání bhava samanvitah nepochází z žádného zvažování ztráty a zisku; proudí přirozeně skrze lásku a přitažlivost ke Krišnovi. Je to jnana-sunya bhakti, neobsahující kalkulaci, ztrátu a zisk: jnana-karmadyanavrtam.
Další ze čtyř podstatných veršů, které obsahují celé poselství Bhagavad-gíty je tento (10.9):

mac-citta mad-gata-prana
bodhayantah parasparam
kathayantas ca mam nityam
tusyanti ca ramanti ca

„Srdce a mysli Mých oddaných jsou vždy naplněna myšlenkami na Mě a neustále prožívají radost a extází při rozhovorech o Mně.“
Zde Krišna říká: „Já jsem v jejich srdcích, v jejich myšlení (mac-citta mad- gata-prana). Celý svůj život, celou svou energii odevzdávají Mě, využívají ji pro Mě. Svou prana-sakti, životní energii, také odevzdávají pro Můj účel. Uvnitř na Mě neustále myslí, odevzdávají celou svou energii Mě a mluví o Mně, aby zvětšili své vzájemné porozumění (bodhayantah parasparam). Rádi o Mně spolu hovoří, nemluví o ničem jiném. Jsem jediný předmět jejich diskuse (kathayantas ca mam nityam). Ať už dělají cokoliv, nebo jsou kdekoliv – všude jsem Já předmětem jejich rozhovorů.“
A dále Krišna říká: „V tom nacházejí velké uspokojení (tusyanti ca ramanti ca).“ Vnitřní význam tusyanti ca ramanti ca je tento: Jsou tu popsány dvě úrovně oddaných. Po vatsalya-rasu, neboli rodičovskou náladu oddanosti, cítí oddaní Krišny velké uspokojení (tusyanti). A nad tím je vyšší druh uspokojení (ramanti), pocházázející z madhura-rasy. Tak jako se manžel a manželka těší z určitého druhu spojení, Krišnovi oddaní cítí extázi (ramanti) ve spojení s Ním díky rozhovorům o Něm. Zde se áčárjové shodují, že slovo ramanti označuje manželství, a že oddaní v manželství mohou prožívat velmi hluboké spojení manžela a manželky ve vztahu s Krišnou. Ve společnosti Krišny cítí extázi manželství, ramanti ca. Extázi cítí i když o Něm jenom mluví. Význam slova ramanti byl vysvětlen na různých místech Višvanáthou, Baladévou, Bhaktivinodou Thákurou a připustil to dokonce i Šankaráčárja, který souhlasí, že slovo ramanti vyjadřuje manželství.
Pak je tu další verš v kostce z Bhagavad-gíty (10.10):

tesam satata-yuktanam
bhajatam priti-purvakam
dadami buddhi-yogam tam
yena mam upajanti te

„Těm, kdo Mě neustále s oddaností uctívají, poskytnu inteligenci, díky které ke Mně mohou dojít.“
To je všeobecný význam tohoto verše, ale existuje i hlubší význam. Zde Krišna říká: „Ty osoby, které se nepřetržitě zaměstnávají Mnou (satata- yuktanam), které jsou neustále ve Mně,
které jsou spojeny se Mnou, které Mi svými srdci slouží s velkou láskou a úctou, dadami buddhi-yogam tam – inspiruji inteligencí, díky které ke Mně mohou dospět. Přijdou do bližšího spojení se Mnou.“ Ale zjistil jsem, že to je přebytečné, když Krišna už jednou řekl satata-yuktanam: „Ty, jejichž oddanost je nepřetržitá, kdo jsou vždy ve spojení se Mnou.“ Když už jsou jednou ve spojení s Krišnou, pak se nabízí otázka, proč říká znovu: „Přijdou ke Mně.“
Krišna už řekl, že tito oddaní hovoří jenom o Něm, myslí jen na Něj, těší se z Něj a jsou vždy zaměstnáni ve službě Jemu. Říká: „Slouží Mi s oddanou láskou, ale pak říká: „Dám jim inspiraci, díky které ke Mně mohou dospět.“ (Mam upayanti te). To je přebytečné. Bylo řečeno, že už jsou spojeni s Krišnou; proč tedy znovu „přijdou k Němu?“ Jak máme tento Krišnův výrok „přijdou ke Mně“ harmonizovat? A tak jsem našel hlubší význam slov mam upayanti te. Usoudil jsem, že slovo upayanti, které všeobecně znamená „přijdou,“ naznačuje upapati, neboli „milostný.“ A tak upayanti – „přijdou ke Mně“ – znamená, že budou považovat Krišnu za upapati, milence.
Ve společnosti existuje zákonný manžel, neboli pati, ale existuje také milenec, upapati. Ve Vrndávaně gopí nemají Krišnu jako svého právoplatného manžela, ale jako pána, Pána jejich srdcí.
Zde Krišna říká: „Inspiruji ty, kteří jsou neustále zaměstnáni v oddané službě, aby ke Mně přišli.“ Jaké oddané zde Krišna inspiruje? Ty, kteří jsou ramanti, nejvyšší skupina oddaných, kteří jsou s Ním spojeni v manželství, v plné rase – mukhya rase. Krišna zde říká: „Já je inspiruji, aby ke Mně přišli, považujíce Mě za milence, upapati. Říká: bhajatam pritipurvakam: to znamená prema, kterou lze běžně najít v madhura-rase, manželství. Čili, skutečný význam tohoto verše je, že Krišna inspiruje ty, kteří jsou s Ním v manželském spojení, aby k Němu přišli a viděli Jej jako milence, upapati. A jak k Němu přijdou? Inspiruje je, aby k Němu přišli bez jakéhokoliv zvažování společenských nebo písemných požadavků. A tak, inspirováni Krišnou zevnitř, překračujíce písemné a společenské regulace, a dokonce podvádějíce své vlastní manžele, jsou gopí spojeny s Krišnou v milostném manželství
(parakiya).
Krišnovo postavení je absolutní a víc si užívá oddanost těch, kteří kvůli Němu dokáží překročit všechno. A On inspiruje Své oddané zevnitř tímto poselstvím: „Navenek musíte dodržovat společenské a písemné požadavky, ale Mé postavení je vyšší než písma. Mé postavení je nad společenskými a písemnými zákony a jejich tvrzeními. Stojím nad Védami a vším ostatním. Ve Védách jsou Mé pokyny pro obyčejné lidi. Tyto pokyny jsou určeny pro ty, kteří se ode Mě odchýlili. Také společnost se řídí těmito pokyny, které jsou dané pro pokleslé. Ale Mé spojení se vším je vnitřní; není závislé na zákonech písemných, ani společenských. Já nepotřebuji mít uznání od nikoho. Mé spojení se vším je trvalé ve všech ohledech. Nedá se tomu vyhnout. A proto musíte zanechat všechny požadavky spojené s vašim předchozím životem a přijít ke Mně. Nejste již svobodní dělat cokoliv jiného. Když vás vaše oddaná povaha bude žádat, abyste ke Mně přišli, nejste svobodní. Vaše srdce určitě dojde ke Mně.“
To je upapati, oddanost v milostné náladě. Oddanost ve Vrndávaně, vrndavana bhajana, znamená oddanost v milostné náladě: yena mamupayanti te. Krišna zde tedy říká, že ti kdo jsou ramanti, kteří již tíhnou ke spojení s Ním v manželství jako manžel a manželka, těm dává zvláštní cítění a inspiraci uvnitř jejich srdcí, aby k Němu mohli dojít jako upapati, jako milenci. Zde Krišna ve skutečnosti říká: „Tato oddanost v milostné lásce je tak velká, že překračuje zákony společnosti i písem. Nezávisí na ničem. Spojení se Mnou není závislé na ničem. Je nejniternější a nejpřirozenější. Nepotřebuje žádné schválení písmy nebo společností. Můžete žít ve společnosti, prokazovat formální úctu písemným a společenským konvencím, ale uvnitř vašich srdcí patříte Mně. To je yena mam upayanti te, zvláštní pokyn, povaha a náhled, který dávám těmto oddaným.“
Jinými slovy, tito oddaní nedovolí jinému pati, neboli manželovi, aby vstoupil mezi ně a Krišnu. Nemohou snést nějakou jinou věc, i když je v souladu se společenskými nebo písemnými pravidly. Jejich oddanost je tak vysoká, že všechny Védy hledají tento ideál, tuto božskou pozici.

asam aho carana-renu-jusam aham syam
vrndavane kim api gulma-latausadhinam
ya dustyajam sva-janam arya-patham ca hitva
bhejur mukunda-padavim srutibhir vimagyam
(Srimad-Bhagavatam 10.47.61)

„Přestože nejvznešenější oddanost gopí je ve Védách pouze naznačena, nyní chápu, že jejich postavení je nejvyšší. Ó, kdy se narodím jako rostlinka ve Vrndávaně, abych mohl přijmout prach lotosových chodidel gopí na svou hlavu? Tyto velké duše se vzdaly společnosti, přátelství, lásky, svých příbuzných – a dokonce i Védských principů – aby přijaly útočiště u lotosových chodidel Krišny.“
Zde by měla být zmíněna jedna věc: parakiya-bhava má širší rozsah. Neznamená pouze oddanost v milostné náladě. Tuto inspiraci překročení Písemných a společenských pravidel pro „nezákonný“ vztah lze najít nejen v madhura-rase, neboli manželství. Parakiya literárně znamená „patřit jinému.“ Vatsalya-rasa, rodičovská náklonnost, a sahkya-rasa, přátelství, jsou také naplněny náladou parakiya. To je projev lásky pro ty, kteří následují raga- margu.
V případě Jašódy se parakiya projevuje následovně. Jašóda říká: „Někteří lidé praví, že Krišna není můj syn. Říkají, že je synem Devakí!“ Tento pocit zvyšuje její náklonnost ke Krišnovi, protože pak začne přemýšlet: „Mohu Krišnu kdykoliv ztratit.“ Tyto myšlenky zvětšují intenzitu její náklonnosti ke Karišnovi. To zvětšuje lásku v její službě.
V sakhya-rase lze také najít náladu parakiya. „Někteří říkají, že Krišna přišel z Mathury a možná se tam znovu vrátí. Nepatří nám; není výhradně našim přítelem.“ Tato obava naplňuje i mysli pastýřských chlapců, začnou pociťovat úzkost a myslí si: „Můžeme Ho kdykoliv ztratit.“ A tento sentiment zvyšuje intenzitu jejich přátelské služby Krišnovi. A tak je veškerý sentiment ve Vrndávaně v náladě parakiya.
V náladě služebnické, neboli dasya-rasa, je také podobné cítění. Oddaní cítí: „Někteří říkají, že Krišna přišel z Mathury, že je synem
Vasudévy. Je tu jen na chvíli; není obyčejný člověk jako my.“ Tento druh myšlení se odehrává ve Vrndávaně. A tak parakiyu nenajdeme jen v madhurya-rase. Krišna si může podmanit všechny tímto sentimentem.
Ale parakiya je velice zvláštní věc v madhura-rase. Její zvláštností je, že v madhura-rase je větší rozpor s Písmy a společností. Ale pro gopí to není sporné. V madhura-rase musejí překročit nařízení písem i společnosti – musejí přijmout toto velké riziko, zatímco jiné rasy obsahují jenom strach, že: „možná nebudeme mít Krišnu navždy, možná odejde, není jedním z nás…“ Tato předtucha zvyšuje intenzitu jejich služby. Ale v madhura-rase, musejí překročit pozitivní nařízení Véd a společnosti. Musejí jít proti těmto autoritám i za cenu, že spáchají hřích. To je speciální rys parakiya v madhura-rase, a tam je intenzita oddanosti na nejvyšším stupni. A tak inspirace k parakiya (yena mam upayanti te), o které zde Krišna hovoří se zvláštním odkazem na ty, kteří jsou ramanti, kteří jsou s Ním spojeni v manželství, je také přítomna ve všech služebnících ve Vrndávaně.
Nakonec dojdeme k poslednímu ze čtyř hlavních veršů Bhagavad-gíty 10.11:

tesam evanukampartham
aham ajnana-jam tamah
nasayamy atma bhavastho
jnana-dipena bhasvata

Krišna říká: „Abych jim projevil zvláštní milost, vstupuji do jejich srdcí a rozptýlím jejich nevědomost s pochodní poznání.“
Vnitřní význam tohoto verše je dost těžké vyjádřit. Slova tesam evanukampartham mohou být vyloženy dvěma způsoby. Všeobecný výklad je, že Krišna projeví přízeň Svým oddaným, ale vnitřní vysvětlení je, že Krišna říká: „Já chci jejich přízeň. Já se ucházím o přízeň oddaných nejvyššího řádu.“ V Bhágavatamu (10.82.44) Krišna praví:

mayi bhaktir hi bhutanam
amatatvaya kalpate
distya yad asin mat-sneho
bhavatinam mad-apanah

„Mé drahé gopí, všichni se považují za šťastné když vlastní oddanost ke Mně a díky tomu dosáhnou věčný život nektaru. Ale Já musím připustit, že jsem to Já, kdo se považuje za šťastného, neboť jsem přišel do kontaktu s úžasnou náklonností, jež jsem nalezl ve vašich srdcích.“
Paradoxem je, že následovníci Šankaráčárji vysvětlují tento verš tak, že po dlouhém a nepřetržitém zaměstnání se pro Krišnu, pak těmto vyšším oddaným dává čisté poznání, díky němuž dosáhnou vysvobození v Brahmanu. Ale já jsem to podal jiným způsobem.
Jnana-dipena je obtížné vysvětlení – „Osvítím je poznáním“ – a tak jsem podal jiné vysvětlení: Když bolest z odloučení, kterou prožívají Krišnovi oddaní, dojde do nejvyššího stupně, Krišna najednou přijde a projeví se. Například, Sačídéví cítí nesmírné odloučení když vaří pro Nimáje, ale poté, Jeho milostí, vidí jasně, že Nimáj přišel a přijal prasádam. Podobně ve Vrndávaně, když bolest z odloučení dosáhne nejvyššího stupně, pak najednou oddaní vidí, že „Krišna je tu se Svým doprovodem.“ A tak když Krišna říká, že ze Své milosti se zjevuje a odstraňuje jejich nevědomost, jejich ajnanu, myslí tím, že když oddaní prožívají odloučení od Něj, zjeví se před nimi a odstraní temnotu nevědomosti, kterou cítí z odloučení. Ze Své milosti jim poskytne výživu. A když oni obdrží tento druh medicíny, mohou pokračovat dále. Když ve Vrndávaně Jeho oddaní někdy cítili odloučení, musel přijít a ukázat Svým přátelům: „Jsem mezi vámi. Neopustil jsem vás.“ To je míněno rozptýlením temnoty světlem božského poznání: jnana-dipena bhasvata. Zde slovo nevědomost, neboli ajnana, znamená jnana-sunya bhakti, spontánní oddanost zbavená příměsi poznání. Oddaní si nemyslí, že jsou součástí líly, zábav Nejvyššího Boha. Nikoli; jejich oddanost neobsahuje tuto kalkulaci. Je to jnana-sunya bhakti, nejnevinnější.
Zde Krišna říká: „Nemohu snést bolest z odloučení, kterou cítí Mí oddaní. Musím k nim běžet a ukázat jim: ‚Jsem tady, matko.
Vidíš? Jsem tady a přijímám jídlo.‘“ Někdy Sačídéví připravuje jídlo pro Božstvo a když jej obětuje, vidí, že jídlo je pryč. Začne uvažovat: „Byl to sen? Viděla jsem Nimáje. Přijal prasádam a samozřejmě v hrnci nic nezůstalo. Jenže Nimáj odešel už dávno. Ale kdo potom přijal toto prasádam? Co jsem to viděla? Byl to sen, anebo jídlo snědl nějaký pes? Anebo jsem zapomněla, že jsem dnes nevařila? Možná jsem nedala bhogu Božstvu Bala Gopála. Co jsem to udělala?“
Tímto způsobem je Sačí zmatena. To se může zdát jako její ajnana, neboli nevědomost. Poté za ní Šrí Caitanya poslal oddané se vzkazem: „Vyřiďte Mé matce, že když se tyto věci přihodí, skutečně tam přicházím Já a přijímám jídlo z jejich rukou. Není to sen. Připomeňte to Mé matce a utěšte jí. Povězte jí, že za ní přicházím a přijímám prasádam, které uvařila. Ujistěte jí, že toto se stalo.“
Takový je tedy význam čtvrtého z hlavních veršů Bhagavad-gíty: Krišna Svou milostí odstraňuje temnotu odloučení od Svých oddaných. A ti, co nám připomínají Krišnu a tím odstraňují temnotu pocházející z odloučení od Něj, jsou skutečnými dobrodinci. Rozdávají nejvyšší lék. Gopí říkají Krišnovi: „Trpíme bolestí z odloučení, která je vytvořena Tebou. Ale poselství o Tvých zábavách nám dává život a výživu. Jsme dychtivé naslouchat o nich a poté cítíme, že se nám opět vrací život. Není žádného jiného léku než Tvé ujištění a útěcha, které nás osvobozují od této spalující bolesti srdce.“ To je jejich výrok z Bhágavatamu (10.31.9):

tava kathamatam tapta jivanam
kavibhir ititam kalmasapaham
sravana-mangalam srimad-atatam
bhuvi gananti te bhurida janah

„Ó Krišno, v tomto světě neustále trpíme, ale pouhé naslouchání nektaru Tvých slov a zábav nám dává život a následkem toho jsou odstraněny i naše hříšné reakce. Tento druh naslouchání je všepříznivý a naplňuje nás duchovním bohatstvím. Ti, jenž vyprávějí toto poselství o Bohu, vykonávají nejprospěšnější službu pro lidskou
společnost a jsou ve skutečnosti největšími dobrodinci.“

12. Gájatrí Mantra

Význam brahma-gájatrí nás vede k závěru Šrímad- Bhágavatamu. Gájatrí mantra a Šrímad-Bhágavatam jsou jedno a totéž. Jsou jádrem Vedánta-sutry. Šrímad-Bhágavatam je rozvinutým komentářem gájatrí.

artho ’yam brahma-sutranam
bharatartha-vinirnayah
gayatri-bhasya-rupo ’sau
vedartha-paribamhitah
(Garuda Purana)

Význam gájatrí mantry musí být v souladu se Šrímad-Bhágavatamem. Když to analyzujeme, najdeme mezi gájatrí mantrou a Šrímad-Bhágavatamem vzájemné spojitosti.
Jaký je význam gájatrí? Slovo gájatrí je složené z dvou sanskatských slov: ganat (to, co je zpíváno) a trayate (dávající osvobození). Znamená to: „Píseň, s jejíž pomocí můžeme dosáhnout spasení, úlevu, osvobození.“ Gájatrí je známá jako veda-mata, matka Véd, z které vzešly celé Védy. Když prozkoumáme závěr Véd od nejzkrácenějšího aforismu až po nejobsáhlejší vyjádření, zjistíme, že začíná omkarou – Védskou slabikou om. Tato pravda je vyjádřena jako gájatrí mantra, dále se projevuje v podobě Véd a poté jako Vedanta-sutra. Konečný závěr Véd nachází pak své nejplnější vyjádření v Šrímad-Bhágavatamu. Jelikož význam a účel veškerého Védského poznání postupuje v tomto sledu, gájatrí mantra musí obsahovat jádro Šrímad- Bhágavatamu, tj. koncepci Krišny jako Nejvyšší Osobnost Božství.
To musí být smyslem gájatrí mantry, ale otázkou je, jak vyjmout Šrímad- Bhágavatam – koncepci Krišny – z lůna gájatrí? Slyšel jsem, že Jíva Gosvámí podal takový výklad, ale nemohl jsem zjistit, kde je zapsaný. Slyšel jsem, že podal význam gájatrí vedoucí k vědomí Krišny. Tehdy se ve mně probudil zájem vyjmout koncepci Krišny z jejího jádra.
Gájatrí obecně znamená „píseň poskytující osvobození.“
Osvobození musí mít však pozitivní význam. Osvobození není vymaněním se z negativní sféry, ale dosažení sféry pozitivní. To je definice podaná v Šrímad-Bhágavatamu: muktir hitvanyatha rupam svarupena vyavasthitih – dokud nedosáhneme nejvyššího možného pozitivního postavení, dotud mukti, osvobození, nebylo uskutečněno. Pouhé stáhnutí se z negativní sféry nelze nazvat osvobozením. Hegel řekl, že cílem našeho života je sebeurčení. Musíme určit svou normální funkci v organickém celku. Ne pouhé osvobození z negativní strany, ale účast v pozitivní funkci, ve sféře služby, se pokládá za nejvyšší cíl života. To je skutečný význam gájatrí.
Jak již bylo řečeno, slovo gájatrí se skládá ze dvou kořenů sanskrtských slov: ganat a trayate. Trayate znamená pozitivní dosažení konečného stupně (sva- rupena vyavasthitih). A ganat neznamená pouhý zvuk, ale hudební zvuk. Tento hudební zvuk, který nám poskytuje nejvyšší pozitivní osvobození, vyjadřuje sankírtan Šrí Caitanyi Maháprabhua a zvuk flétny Šrí Krišny.
Výklad brahma-gájatrí mantry zní následovně: První je slovo om.Om je mantra – sémě, které v sobě obsahuje vše. Další slovo je bhur. Znamená místo, kde se nacházíme – Bhuloku – svět naší zkušenosti. Dále následuje bhuvah. Bhuvarloka je svět mentálního zisku. Je to pozadí a podpora naší zkušenosti. Náš současný stav zkušenosti je výsledkem našeho mentálního zisku. To, že jsme v tomto světě zkušenosti, není náhoda. Tohoto stavu jsme dosáhli díky naší předchozí karmě. Fyzická sféra, tento současný svět zkušenosti, je pouze produktem, výsledkem našich předchozích mentálních impulsů. A subtilní svět předchozí karmy, mentální sféra, je známá jako Bhuvarloka.
Další slovo mantry je svah. Nad Bhuvarlokou se nachází
Svaloka. Výše popsaný mentální svět (Bhuvarloka) znamená přijímání a zamítání – neboli: „Mám rád to, nemám rád ono.“ Svaloka je však sférou rozhodování, je to svět inteligence (Buddhiloka). Naše inteligence nám říká: „Můžeš to mít rád, ale nedělej to, neboť tím pak ztratíš.“ Tato rozumová sféra je známá jako Svaloka. Hmotný svět se takto skládá ze tří všeobecných vrstev: bhur, fyzický svět, bhuvah, mentální svět, a svah, svět
intelektuální.
Podrobnějším rozborem odhalíme sedm obalů: Bhur, Bhuvah, Svah, Maha, Jana, Tapa a Satyaloka. Jednotlivě o nich pojednává Sanátana Gosvámí ve své knize Brhad-Bhagavatamrtam. Zde bylo těchto sedm vrstev shrnuto do tří sfér existence: fyzické, mentální a intelektuální. A tyto tři sféry byly shrnuty ve slovu tat.
Další slovo v brahma-gájatrí je savitur. Savitur znamená obecně slunce, surya. A slunce obrazně znamená: to, co ozařuje nebo ukazuje, to, díky němuž můžeme vidět. Tři hrubé a jemné vrstvy tohoto světa nám jsou ukazovány prostřednictvím specifického jevu, savitur. Co je to? – Duše. Ve skutečnosti nám svět není zjevován pomocí slunce, ale skrze duši. Co nám skutečně umožňuje vnímat? Co nám dovoluje vidět hrubé věci? Ve skutečnosti to není slunce, které nám pomáhá vidět. Vidíme pomocí duše. Je to doloženo v Bhagavad-gítě (yatha prakasayaty ekah krtsnam lokam imam ravih). Duše nám vyjevuje tento svět, podobně jako slunce. Slunce našim očím ukáže barvu, ucho odhalí svět zvuků a ruka objeví svět hmatu. Avšak ve skutečnosti je v centru duše. Je to duše, která tomuto světu dává světlo, která nám umožňuje chápat prostředí, svět vnímání. Veškeré vnímání je možné jen díky duši. Slovo savitur, jež se obvykle překládá jako „slunce,“ zde může znamenat jen duši, neboť duše nám jako slunce ukazuje vše.
Všech sedm vrstev naší existence – zastoupené fyzickou sférou, bhur, mentální sférou, bhuvah, a intelektuální sférou, svah – zde bylo zredukováno na jedinou entitu: tat – „to.“ Na „to“ ukazuje „slunce,“ které v tomto kontextu znamená duši. A zde „duše“ znamená „individuální duši.“ Individuální duše je příčinou svého světa. Ne, že by mysl byla ve světě, ale svět je v mysli. Podobně Berkeley řekl, že svět je v mysli. Zde je tím vysvětleno, že vše lze vidět pomocí slunce. Není-li slunce, vše je temné, nic není vidět. Bez světla tudíž nelze vidět nic. A ve vyšším smyslu „světlo“ znamená duši. Duše je subjekt a objektem duše je sedm sfér zkušenosti tohoto světa.
Dalším slovem v gájatrí mantře je varenyam. Znamená puja, to, co je hodno úcty, uctívání. Varenyam poukazuje na to, že mimo
tuto sféru subjektivního světa, kde je duše subjektem, existuje ještě další doména, která má být duší uctívaná. Je to sféra Nadduše.
Tato uctíváníhodná sféra transcendentální existence je známá jako bhargo. Bhargo znamená nadsubjektivní oblast, oblast Nadduše. Zmínka o tom je v prvním verši Šrímad-Bhágavatamu: dhamna svena sada nirasta-kuhakam satyam param dhimahi. Šríla Vjásadéva praví, že se zde bude zabývat jiným světem, jehož odvěká sláva je tak veliká, že jeho vlastními paprsky jsou všechna chybná pojetí smetena. Duše je subjekt a objekty jsou všechny tyto světy zkušenosti. Nadsubjekt je uctívaná oblast, která je nadřazena subjektu, duši. Je tudíž oblastí nadsubjektivní.
Slovo bhargo znamená „jemnější než duše“ a „mající významnější postavení než duše.“ Tím je míněna Nadduše, neboli Paramátma. Obecně slovo bhargo znamená světlo. Stejně jako nám může rentgen ukázat to, co obyčejné oko nevidí, bhargo je svarupa šakti – vyšší, silnější světlo, které může odhalit duši. A tato energie – bhargo – patří komu? Patří dévovi. Co znamená slovo déva? Déva znamená „ten, kdo je krásný a hravý,“ a tím je Šrí Krišna, Realita – Překrásný. Není nerozlišitelnou substancí, ale je plný zábav, líla. Déva znamená prolnutí zábav s krásou, a to je Krišna.
Jeho doménou je bhargo, zářící sídlo, a toto bhargo je varenyam, hodné uctívání jívou, duší. Jaké povahy je tato svarupa-šakti? Je vaibhava, neboli expanze Šrímatí Rádhárání. Ta nese veškerou služebnou zodpovědnost a energii v službě Krišnovi. Bhargo není ničím jiným než expandovaným tělem Šrímatí Rádhárání, jež pojímá vše pro službu Krišnovi. Bhargo představuje Mahábhávu, ovládanou polovinu, a déva, Krišna, je Rasarája, ovládající polovina. Gájatrí mantra nás vyzývá: bhargo devasya dhimahi: „Pojď meditovat.“ Jaký druh meditace je možný na této úrovni oddanosti? Není to abstraktní meditace, ale rozvíjení služby, krsnanusilanam. Dhimahi znamená „podílet se na spontánním toku, proudu oddanosti ve Vrndávaně.“ A jaký bude výsledek (dhiyo yo nah pracodayat)? – Naše schopnost rozvíjet službu vzroste. Tím, že sloužíme, dostává se nám odměnou větší schopnosti a ochoty sloužit. Je tomu podobně jako když se úrok přičítá ke
kapitálu v bance (dasa kari’ vetan more deha prema-dhana). Takto v nás bude schopnost kultivace stále narůstat. Dhimahi znamena aradhana, uctívání. To nelze vysvětlit jinak než slovy aradhana, puja, seva – uctívání, zbožňování, láskyplná služba. Dhi je odvozeno od slova buddhi, které všeobecně znamená to, co zušlechťujeme pomocí inteligence. Zde však dhi poukazuje na onu inteligenci hodnou úcty, která sestupuje do této sféry, aby nám pomohla rozvíjet službu. Dhimahi tedy neznamená abstraktní meditaci, ale oddanou službu. To je vlastní smysl gájatrí mantry.
Gájatrí, píseň osvobození, znamená též sankírtan. Kirtan se také zpívá a zušlechťuje nás na cestě k nejvyššímu cíli. Sankírtan Šrí Caitanyi Maháprabhua nás také navrací do našeho nejvyššího služebného postavení. Brahma gájatrí ve spojitosti s Maháprabhuem tedy znamená krsna-kirtan. Poté dosáhne Vrndávany a kírtanu – flétny. A když vstoupíme do Vrndávany, nalezneme onen sladký zvuk Krišnovy flétny, jak napomáhá všem služebníkům Pána v plnění jejich příslušných povinností. Jakmile zazní flétna, gopí i všichni ostatní se přizpůsobí své specifické službě. V noci, když gopí zaslechnou zvuk flétny, rozběhnou se k řece Jamuně, myslíce si: „Ach, Krišna je tam!“ A když Jašóda uslyší píseň Krišnovy flétny, pomyslí si: „To je můj syn. Už brzy přijde domů.“ Zvuk flétny tak zaměstnává všechny služebníky v jejich příslušném postavení a inspiruje je, aby byli dbalí své služby.
V mém sanskrtském komentáři ke gájatrí mantře jsem napsal: dhiraradhanam eva nanyaditi tad radha-padam dhimahi: „Všechny ostatní služby jsou plně zastoupeny v Rádhice.“ Jako větve stromu jsou všechny Její částí. Madhura rasa představuje nejvyšší rasu, neboli mukhya rasu, spojení všech ras. Šrímatí Rádhárání je Mahábháva – Ona představuje veškeré služebné vztahy.
Píseň flétny Šrí Krišny vyjádřená gájatrí mantrou nás upomíná a zaměstnává v naší službě. A co je naší službou? Naší službou musí být odevzdání se do služby Šrímatí Rádhárání – přijímaní Jejích pokynů. To Ona představuje celou služebnou sféru. Proto naše snaha odevzdat se do Jejích služeb, plnit Její příkazy, přijmout Její
vedení a podrobit se Jí – to je služba Šrímatí Rádhárání. Takto byl význam gájatrí mantry rozvinut až k radha-dasyam, sebeurčení (svarupena vyavasthitih).
Vatsalya rasa a sakhya rasa jsou také částečně zastoupeny v původní zralosti manželské lásky, madhura rasy. Oddaní vatsalya rasy slouží Nandovi a Jašódě, oddaní sakhya rasy slouží Šrídámovi a Sudámovi a v konečném smyslu jsou všechny tyto vztahy zahrnuty v Rádhárání.
Nejhlubší význam, který lze vyvodit z gájatrí mantry, je v radha-dasyam, v službě Šrímatí Rádhárání. Je to nejvyšší cíl našeho života. A nemůže tomu být jinak. Šrímad-Bhágavatam představuje konečný, plně rozvinutý stupeň teismu vyvozený z Véd, Upanišád a mnoha jiných písem. Všechna zjevená pravda dosahuje svého vrcholu, svého nejvyššího postavení, v koncepci podané v Šrímad-Bhágavatamu. A Šrímad-Bhágavatam nás učí, že nejvyšší realizaci, sebeurčení, nalezneme ve službě Šrímatí Rádhárání, neboť pod Jejím vedením můžeme sloužit Šrí Krišnovi. Musíme dát všechnu energii přímo do Její služby a plně se Jí odevzdat. To Ona ví, jak sloužit Krišnovi. A my usilujeme o přímé spojení s Její službou.
Jaký je význam slova bhargo? Bhargo vai vasabhanuja-atma-vibhava-eka- aradhana-sri-puram. Bhanu znamená slunce nebo „ten, kdo nám ukazuje světlem.“ Rádhárání je dcera Vrišabhánua. Zvolil jsem tedy slovo bhánu. Abych vyjádřil Její osobní rozšířené Já, užil jsem slova vaibhava. Vaibhava znamená „to, co vychází,“ neboli „rozšířené Já.“ Prabhava je centrální podoba a vaibhava je vnější rozšíření. Jádrem svarupa šakti je Šrímatí Rádhárání a celá svarupa šakti je Jejím rozšířeným Já. Městem Její nádherné služby, neboli územím, sídlem Její překrásné služby, je celá svarupa šakti.
Tak jako se od slunce šíří paprsky světla, celá vnitřní síla je rozšířením Mahábhávy, Šrí Rádhiky. Ta rozvinula Sebe do přenádherné šíře skvělosti vnitřní energie a takto slouží Svému Pánu. Všechny tyto nezbytnosti povstávají z Ní. Všechny se projevily, aby Jí pomohly sloužit Jejímu Pánu. Když je veškerá vnitřní energie soustředěna v kondenzované formě, je to Mahábháva,
Rádhárání . A když chce Rádhárání sloužit, rozšíří se nesčetnými možnými způsoby. S přispěním Baladévy a Jogamáji, celý duchovní svět, včetně Vrndávany, Mathury a Vaikunthy, napomáhá Šrímatí Rádhárání ve službě Krišnovi.
Takto jsem vyňal radha-dasyam, službu Šrímatí Rádhárání, jako význam gájatrí mantry a pokusil se o jeho podání v sanskrtských verších.

Gaura Haribol!