Věda versus nevědomost:

Věda versus nevědomost

Student: Dokončil jsem svá studia a nyní mám přestávku, prázdniny.

Šríla Šrídhar Maharaja: Neber to jako urážku, ale to, že jsi zapojen do současného systému vzdělání, znamená, že se vnořuješ hluboko do oceánu nevědomosti. Děláš pokrok v oceánu nevědomosti.

Student: Co tím myslíte?

Šríla Šrídhar Maharaja: Jelikož studuješ nevědomost, postupuješ opačným směrem od pravdy. Učí tě, že ty a ostatní duše jako ty jsou subjekty – středy vesmíru – a všechny věci kolem nás jsou objekty, určené pouze pro naše vykořisťování. Učí tě, že jsme vykořisťovateli a že celé prostředí je určeno pro naše vykořisťování. To je základ, na kterém je založen současný systém vzdělání – koncepce, která je naprosto nepravdivá.
Ve skutečnosti, my nejsme subjekty, střed vesmíru. Příčina je ve vyšším světě. Krišna je Nejvyšší Absolutní Pravda. Pouze Jeho vůlí je vše stvořeno. On řekl: „Budiž světlo,“ a bylo světlo; „Budiž voda,“ a byla voda; „Budiž země,“ a byla země. Jeho vůle je všemocná. Toto vědění je skutečným vzděláním – subjektivním učením. To, co zde vnímáme, vzešlo z božské vůle. Jako kouzelník může ukázat jednu věc tobě a něco zcela odlišného mně. Nejvyšší Subjekt, Univerzální Subjekt, má takovou moc. Naše idea je tedy zcela opačná než idea těch, kteří obhajují fosilismus. Není pravda, že fosílie se odnepaměti vyvíjejí do tohoto světa zkušenosti – je to pravý opak. Proto, chápeme-li svět na bázi fosilismu, ponořujeme se hluboko do velkého oceánu nevědomosti.
Bhaktivedanta Svámí Maharaja požádal několik svých žáků, kteří byli výzkumnými pracovníky, aby rozdrtili Darwinův fosilismus, což je idea, že vše pochází z fosílií (zkamenělin). Tato idea musí byt rozbita. Není to tak.
Vše pochází seshora. To, co vnímáme v současnosti, je jako stav hypnózy. V procesu hypnózy může hypnotik odtáhnout naše vědomí od čehokoliv a ukázat nám jiný druh vidění reality. Podobně, Bůh je svobodný a cokoli si On přeje, stane se realitou.
Cokoli si představí se stává realitou (satya-sankalpa). Může nás přinutit vidět něco určitým způsobem a my to nemůžeme vidět jinak.
Dokážeš-li pochopit tento princip, pochopíš, že u Boha je možné všechno. Pak můžeš nabýt určitou víru v Božství. Božství znamená původ stvoření. A přesto je toto stvoření pouhou bezvýznamnou částí Jeho božské povahy. Má nekonečné vlastnosti a činnosti. A tento svět, ve kterém žijeme, je pouhou zanedbatelnou částí kosmického projevení. Celý základ všeho je v Něm. Přichází seshora dolů, nikoli zdola nahoru. Myšlence, že vše se vyvíjí zdola nahoru, musíme říct – ne. Fosílie není dokonalá nebo dostatečná věc na to, aby toto všechno stvořila. Tvrdit, že inteligence pochází z fosílií, je koncepce bláznů.
Inteligenci lze zachytit všude. Když něco analyzujeme, najdeme vyšší rozum, vyšší inteligenci. Vědci jsou udiveni když pozorují inteligenci, která se nachází v přírodě. Snaží se objevit vyšší a vyšší zákony. Avšak všechny tyto zákony již existují. Pouze tito pošetilci si nejsou vědomi, že vysoce jemný stupeň zákona existuje už dlouho před jejich „objevy.“ Úžasné zákony přírody existovaly dlouho před jejich objevy. A to je očividné všude. Fyzikální zákony přírody neexistují díky jejich stvoření. Stvořili vědci zákony přírody? Mohou objevit tolik věcí, ale inteligence uvnitř přírody již existuje. A je tu něco víc: energie existuje všude. Odkud pochází? Vědci, inteligence umožňující objevit nějakou věc – odkud to pochází? Pochází to z mozku? Nebo je to pouhá část neživého těla? Pochází inteligence odněkud jinud?
Vědomí, duch, je všeprostupující. Je přítomen dokonce i ve stromech, kamenech, zemi, éteru, vzduchu, všude. A abychom poznali pravdu, musíme se spojit s vědomým principem Nekonečného. Kdo je Nekonečný? Je všemocný, vševědoucí, všepříznivý a všemilující. Naše skutečná touha musí být: získat přímé spojení s Ním, opouštějíce kouzlo Jeho stvořené hmoty. Měli bychom chtít zjistit jak můžeme získat spojení se Stvořitelem Samotným.
A On není pouhým Stvořitelem. Tento stvořený svět je nižšího řádu. Existuje i vyšší stvoření ve sféře reality, která je nekonečně
vyšší než tento svět zkušenosti. Měli bychom se dotazovat, jestli je pro nás možné žít v této zemi. Měli bychom se snažit pochopit, jaké úrovně reality jsou v této sféře vědomí a jak můžeme postoupit výš a výš v této sféře. Měli bychom se na to dotazovat a zjistit, jak se tam lze dostat. Musíme se snažit pochopit, jaký je klíč pro vstup do tohoto transcendentálního sídla. To by měl být základ našeho hledání pravdy. Musíme se ptát jak se osvobodit od sféry odříkání a sféry vykořisťování.
Jednou se Krišna vydal ke Kuruovcům, do tábora Durjódhany a Dhritáráštry, s pokusem sjednat mír. Tehdy Krišna, Durjódhana a ostatní ze skupiny, se pokusili Krišnu svázat a uvrhnout do vězení. Mysleli si, že když bude Krišna uvězněn, celý tábor Pánduovců bude automaticky poražen. Věděli, že Krišna byl životem, duší a poradcem jejich nepřátel, Pánduovců. Uvažovali: „Nyní jsme polapili Krišnu; musíme Ho ihned uvěznit.“ Ale když Ho chtěli svázat, Krišna projevil Svou Vesmírnou Podobu.
Tehdy projevil Svou Božskou Povahu takovým způsobem, že muži, kteří Jej chtěli svázat, byli zmateni. Mysleli si: „Kdo On je?“ Když Krišna projevil Svou Vesmírnou Podobu, která měla tisíce hlav, rukou a nohou, mysleli si: „To je ale gigantická věc! V tomto zjevení nacházíme na jedné straně Baladevu, na druhé je Arjuna, dále Baghu a jiní. Jak Ho můžeme svázat? Nemůžeme!“ Byli zmateni.
Když tehdy Krišna projevil Svou Vesmírnou Podobu ve shromáždění Kuruovců v Hastinapuře, ti, kteří tam byli přítomni, začali Krišnu oslavovat. Bhíšma, Drona, Nárada a Vyása, ti všichni tam byli přítomni a začali opěvovat Krišnovu slávu. Když slepý král Dhritaráštra slyšel jejich hlasy, byl okouzlen a modlil se ke Krišnovi: „Nemohu Tě vidět, jsem slepý. Ale slyším jak tyto velké osobnosti opěvují Tvou slávu, poté, co shlédli Tvou úžasnou podobu. Můžeš učinit cokoliv. Odstraň na chvíli mou slepotu. Dovol mi spatřit Tvou postavu a barvu. Dovol mi spatřit krásu, kterou všichni tolik oslavují. Poté mě můžeš opět uvést do stavu slepoty.“ Krišna odpověděl: „Není potřeba odstraňovat tvou slepotu. Stačí když Já nařídím, abys Mě viděl a uvidíš Mě.“
To je způsob jak Jej lze spatřit. Naše vize Boha závisí na Jeho
vůli. Není to oko, které Ho vidí, ani ucho, které Ho slyší. Nachází se nad smyslovým vnímáním. Pouze Jeho vůlí Jej můžeme spatřit. Řekl: „Uvidíš Mě,“ a Dhritaráštra Ho viděl. I když byl slepý, přesto viděl Krišnovu Božskou Podobu. Kdo je potom Krišna? Když Jej hluchý může slyšet a slepý vidět, jaká je pak povaha této Božské Podstaty, kterou je Krišna?
Jindy, když Arjuna chtěl spatřit Vesmírnou Podobu Krišny – Visvarupu – Krišna řekl: „Dobře, Arjuno, pohlédni na Mě!“ Arjuna uviděl Jeho Vesmírnou Podobu. Krišna se ho zeptal: „Co vidíš?“ Arjuna odpověděl: „Vidím tolik úžasných Božských Podob. Je to div divů!“ Krišnova sladká vůle je tedy základem všeho. Žijeme ve vzájemném vztahu s touto Absolutní Mocí. V prostředí, ve kterém nyní žijeme, není nic stálé. Veškerá důležitost spočívá na božské vůli Pána. Je příčinou všech příčin. Z Něj je projeven tento svět a Jím je také udržován.
Sféra odevzdání je mnohem výš než tato světská sféra. A nám bylo řečeno, že odevzdáním, oddaností, můžeme získat přímé spojení s centrem všeho, co existuje. Čili, naše rada vědcům je: „Doktore, vyléč sám sebe! Přišel jsi dát světu mnoho oslnivých modelů civilizace, ale nejdříve bys měl plně vyléčit sám sebe. To, co nabízíš je falešné. Zákony přírody, které vládnou všemu co nás obklopuje, existují pouze sladkou vůlí Nejvyššího. Zákony přírody nejsou nehybné. Jejich zdrojem je sladké vůle Autokrata. A tak to, co víte vy – není nic, není to žádné poznání.“ Zákony přírody mohou být kdykoli změněny sladkou vůlí Nejvyššího Autokrata a mohou být zcela nahrazeny jinou sérií zákonů. Náš způsob vnímání reality je v Jeho rukou. Může snadno říct: „Ó, Arjuno, ty vidíš to, ale Já jsem takový.“ A Arjuna řekne: „Ano, nyní vidím kdo jsi.“ Jeho vůlí může být něco viděno jedním způsobem a v dalším okamžiku může tuto vizi reality změnit. A tak poznání, které nabudeme skrze materialistické vzdělání, nemá žádnou hodnotu. A s tímto poznáním bychom měli s nadšením začít hledat Šrí Krišnu, Realitu Překrásného.
Krišna je zosobněné kouzlo. Je všeokouzlující Absolutno. Naše vnitřní potřeba je nalézt sladkost, krásu, rasu, ananadam, extázi, štěstí. Každý to chce. Nikdo neřekne: „Nechci štěstí.“ Nikdo,
od nejnižšího ateisty až po nejvyššího teistu, to nemůže popřít. Všichni řeknou: „Ano, chci extázi; chci sladkost, štěstí, mír.“ To je potřeba, která je společná u všech myslících jednotek. Od nejhoršího ateisty k největšímu teistovi – ať už je jejich koncepce jakákoliv – všichni chtějí spokojenou existenci. Naše přímá potřeba může být naplněna u Něj, Šrí Krišny, Reality Překrásného. On Samotný je raso vai sah: extáze, krása. Musíme začít naše hledání této věci.
Neztrácejte ani okamžik vašeho času. Nepromarněte ani minutu honbou za divokými husami. Vzdejte se všeho. Sarva dharman parityajya. Zanechte toho. Vzdejte se všech druhů povinností, kterými se nyní plně zaměstnáváte. To vše je bezcenné. Začněte hledat tento božský princip, který je Stvořitelem, Pánem všeho a naplněním všeho. Hledejte Jej přímo. Vzdejte se takzvaných závazků a povinností ve vašem relativním postavení. To vše je mylným pochopením a pohledem z vaši současné chybné pozice. Nespoléhejte na ně. Začněte přímé hledání prvotní příčiny, z které se vše projevuje jako zázrak. Je naplněním našich životů. Je naplněním každé atomické existence ve všech světech.
Musíme se snažit kráčet ke Krišnovi s Jeho požehnáním na našich hlavách. A Jeho prostředníci nám poskytnou důležitou pomoc v tomto směru. Ostatní nám nemohou pomoct v našem vnitřním hledání; musíme přijmout útočiště u světců. Musíme přijmout útočiště u Jeho Svatého Jména; je neoddělitelné od Jeho existence. Zvukový aspekt Božství nám ve velké míře pomůže na naši cestě zpět k Bohu. Jeho Svaté Jméno je našim sloganem, našim válečným pokřikem: „Hare Krišna!“ S tímto sloganem budeme kráčet s Jeho pravými představiteli. Musíme je následovat a opustit všechny jiné možnosti a závazky, takzvané životní vyhlídky. Nejsou ničím; nemají žádnou hodnotu.

Student: Ve světe je mnoho nespravedlnosti, mnoho nečestnosti... Jak si to máme vysvětlit?

Šríla Šrídhar Maharaja:
Čestnost nebo nečestnost – to vše je falešné. Je to jako sen. Někdo může mít dobrý nebo špatný sen. V každém případě je to pouhé snění. A tak bychom neměli marnit energii, abychom odstraňovali nečestnost a pomáhali nastolit čestnost. Čestnost, nečestnost – to vše je falešné, naprosto falešné. V Caitanya-caritamrtě (Antya-líla 4.176) je psáno:

dvaite‘ bhadrabhadra-jnana saba - manodharma
ei bhala ei manda - ei saba bhrama

„V materiálním světě je koncepce dobra a zla pouhým mentálním výmyslem. Proto je názor: ‚To je dobré a to je zlé,‘ chybný.“ Základ tohoto pochopení je chybný. Není tam náš skutečný zájem. Je to falešná stopa, kterou následujeme. Tímto směrem nedojdeme k našemu naplnění. V tomto materiálním světě je velmi malý rozdíl mezi čestností a nečestností. Všechno v tomto světě je založeno na podvodu. Vše je podvod. Existují různé druhy podvodů, ale vše je to podvod. Jakákoli čestnost či nečestnost je iluze. Někdo může mít dobrý nadějný sen, nebo hrozný sen. Ale oba jsou sny. Oba jsou nepravdivé. A čestnost v tomto světě je také falešná; je to mentální výplod. A co je očividným zlem v této relativní koncepci zla, je také falešné. Proč ztrácet čas honbou za divokými husami? Vždyť tyto relativní koncepce spravedlnosti a nespravedlnosti jsou falešné. Ať už je to dobrá naděje nebo planá naděje, všechny naděje ve sféře iluze jsou založeny na mentálním výmyslu.

Student: Ale ve světě je tolik lidí, kteří hladovějí. To se zdá nespravedlivé.

Šríla Šrídhar Maharaja: Co říci o hladovění – ocitáme se v jeskyni – jsme uvězněni v kleci. To není pro duši vůbec dobré. Celý svět – slunce, hvězdy, měsíce, oceány, hory – vše zaniká a znovu přichází a trvá. Můžeš být pánem všeho, co prozkoumáš, ale budeš pánem pouze na kremační půdě. „Ó, všechno odchází. Každou vteřinu vše zaniká!“ Anglický básník Grey napsal ve svém žalozpěvu:
„Chlouba erbu, pompa moci,
na všechnu tu slávu a vše, co kdy bohatství přineslo,
stejně nevyhnutelná hodina čeká.
Cesta slávy vede jen do hrobu.“
Všechno zde vede jenom do hrobu a zanikne.

Student: To, na co se chci zeptat já, je, jak si máme vysvětlit tuto nespravedlnost. Vím, že říkáte, že zde není rozdíl. Ale proč existuje utrpení?

Šríla Šrídhar Maharaja: Příčinou je zneužití svobodné vůle jívy, duše. Zneužití bohatství, které ti bylo dáno.

Student: Dáno Nejvyšší Mocí?

Šríla Šrídhar Maharaja:
Nejvyšší Mocí. Jako část určité energie, máš svobodnou vůli, která v tobě věčně existuje. A zneužitím své svobody ses rozhodl, že se staneš králem ve smrtelném světě. Tak jako je vyobrazen Satan v Miltonově Ztraceném ráji. Chtěl raději vládnout v pekle než sloužit v nebi. Zneužita svobodná vůle – jako slabé, zranitelné děti, které zneužily svou svobodnou vůli, jsme přišli sem, abychom vládli všemu, co uvidíme – vládli v pekle. Vnitřní přizpůsobivost je vrozenou vlastností duše. Mohli bychom si vybrat službu v nebi. Pak by naše touhy byly naplněny. Ale my jsme si vybrali nesprávnou věc. Vydali jsme se špatným směrem. Chtěli jsme být vládci. Nevybrali jsme si otroctví ve vyšší říši; vybrali jsme si vládu v pekle.
Tento hmotný svět je peklo, země utrpení. A zde čelíme různým druhům utrpení. Nejhlavnější jsou: zrození, smrt, stáří a nemoc. Tyto nežádoucí věci existují v pekle. Je tu ale malý rozdíl. Když chceš žít v nebi, musíš tam žít jako odevzdaná duše. Je to mnohem vyšší druh existence než je tato. A nakonec zjistíme, že sloužit v nebi je nekonečně lepší než vládnout v pekle.