Otázka: Jak správně používat rozlišování a
úsudek při našem hledání poznání Nekonečného?
Šríla Šrídhar Maharaja:
Rozlišování může
probíhat na různých stupních, ale musí mít spojení s vyšší sférou. Úsudek a rozlišování by měly být
na správné úrovni. Úsudek a rozlišování vycházejí z naší strany, ale náš pokrok závisí na přízni z
vyšší sféry – musí mít to spojení – a proto je nutné odevzdání. Poté k nám Pán přistoupí
a vezme nás nahoru do oné vyšší sféry. Nějakým způsobem musíme prosit Nejvyšší Autoritu, aby nám
udělila milost. Musíme pozvat vyšší Autoritu, aby nás přijala. Nezávisí to na naší vlastní
schopnosti, ale na našem poddáni se, na našem odevzdání. Já jako subjekt, nemohu udělat Nekonečného
objektem mého rozlišování; je vždy Nejvyšším Subjektem. Nemohu udělat Boha objektem mého
rozlišování. Je nadsubjektivní. Moje postavení, můj postoj, musí pozývat vyšší Autoritu, aby
sestoupila na mou úroveň a pomohla mi, obdařila mě přízní. Skutečné rozlišování nebo poznání by nás
mělo vést k sebeodevzdání. Odevzdání je nutné, aby přitáhlo pozornost Pána. Vše závisí na Jeho
sladké vůli. Je Autokrat: Jeho sladká vůle je vším. To, abychom přitáhli Jeho sladkou vůli, abychom
zvětšili naši negativní stranu, náš sklon k odevzdání, jak přitáhnout Jeho milost – to by měl
být náš skutečný problém, chceme-li pokročit v duchovním životě. A abychom přitáhli Pánovu
pozornost, všechny naše kvalifikace musí být negativního charakteru – musíme být odevzdaní,
poddajní, pokorní. A pak můžeme vyjádřit naší pozici modlitbou: „Ó můj Pane, jsem v největší
nouzi; bez Tvé milosti to nezvládnu. Jsem bezmocný. Bez Tvé přízně nemohu existovat.“ Tento
druh touhy, dychtivosti a potřeby Jeho milosti nám pomůže. Jinými slovy, musíme zvětšit naši
negativní povahu a tímto způsobem přitáhneme pozitivního – Krišnu.
Poté vyvineme správné
rozlišování, protože pak bude náš subjektivní charakter jednat pouze jako Jeho prostředník. Bude nás
inspirovat zevnitř ve všech našich činnostech. Naše rozlišování bude použito pro vykonávání Jeho
nařízení. Nebudeme mít žádný vlastní zájem, žádné původní rozlišování. Budeme vykonávat Jeho
nařízení, nebo nařízení vyššího zástupce Nejvyššího Pána. Naše vlastní rozlišování můžeme použít v
záležitostech nižšího typu při vykonávání vyššího nařízení. Ale náš postoj vůči Pánovi, který je výš
než my, bude vždy v odevzdání, podřízení se, poslušnosti, věrnosti, nepodmíněném otroctví. Otrocká
mentalita nám pomůže vstoupit do vyšší sféry. Když se skutečně budeme cítit nízkými a v nouzi, pak z
této vyšší sféry přijde přísun milosti. To by mělo být vždy hlavním bodem v našem myšlení. Vysoký a
nízký. Subjektivní a objektivní. A Krišna není podřízen žádnému zákonu, je Autokrat. To jsou
informace, které musíme mít neustále na paměti. Vše se pohybuje podle Jeho sladké vůle. Naším
problémem tedy je, jak přitáhnout Jeho pozornost. To bude možné pouze zvýšením naší negativní
tendence, dokázat Mu, správným způsobem, že jsem skutečně v největší nouzi. Tehdy vyvineme správné
rozlišování a poznání; tj., že naše rozlišování bude použito pro vykonávání Jeho
nařízení.
Otázka: V Šrí Isopanisad je mantra:
vidyam cavidyam ca yas
tad vedobhayam
saha
avidyaya matyum tirtva
vidyayamatam asnute
Šríla Bhaktivedánta Svámí to přeložil
následovně: „Pouze ten, kdo se naučí jak procesu nevědomosti, tak transcendentálnímu poznání,
může transcendovat vliv opakovaného zrození a smrti a prožívat plnou blaženost nesmrtelnosti.“
Co to znamená učit se oběma procesům: nevědomosti i poznání?
Šríla Šrídhar Maharaja: Jeden je
negativní a druhý pozitivní. Poznání znamená vědět co je špatně a opustit to a rozpoznat co je
pravda a přijmout to. Rozumíš? Kultivovat poznání o nepravdě a pravdě znamená vědět: „To je
nesprávné, musím to zamítnout, to je pravda, musím to přijmout.“ Tak lze porozumět tomuto
verši. Poznat špatné, učit se co je špatné, znamená vědět, kdy je nějaká věc špatná a zamítnout ji a
kultivovat pravdu znamená přijmout
ji. Není to tak, že bychom se měli učit špatnému a přijímat
to. Tato mantra nám radí zamítnout nepravdu a přijmout pravdu. Měli bychom vidět nedostatky máji
(iluze). Musíme vědět: „Ó, to je mája (iluze). To je špatné, beznadějné a nežádoucí.“
Musíme se naučit vyhýbat těmto věcem. Musíme zamítnout nevědomost a snažit se dosáhnout vědění,
poznání. Měli bychom se snažit pochopit světlou stranu a směřovat ke světlu, přijímat ji víc a víc a
postupovat k pravdě.
Otázka: Německý katolický filozof z patnáctého století, Mikuláš z Kusy
učil doktrínu Realizované nevědomosti. Jak se to dá pochopit z hlediska Vaišnavské
filozofie?
Šríla Šrídhar Maharaja: Můžeme přijmout světlou stranu: realizovaná nevědomost je
z našeho hlediska jnana-sunya bhakti, poznání bez oddanosti. Realizovaná nevědomost znamená přestat
v tomto světě s kalkulací a odevzdat se: ztratit víru v kalkulaci, v naši subjektivní schopnost
kalkulace a odevzdat se Nejvyššímu. Tak lze vyjádřit jnana-sunya bhakti. „Realizovaná
nevědomost“ je, když je realizována hranice učenosti, když osoba dojde k závěru: „Jsem
konečný, mé učení je také omezené. Učení ze mne nemůže udělat pravého tazatele na Nekonečného. Je
lepší odevzdat se Nekonečnému a nechat pracovat Jeho uvnitř nás pro náš nejlepší zájem. Podřízení
se, odevzdání Nekonečnému, je nejvyšší stupeň učení. „Realizovaná nevědomost“ znamená
dojít k závěru, že my nemůžeme poznat Nekonečného. Když se On Sám nechá poznat, pak Jej můžeme
poznat; jinak ne.
Otázka: Mikuláš z Kusy řekl: „Bůh je nepochopitelný myslí.“ Co
říkáte vy?
Šríla Šrídhar Maharaja: Ano, pouze skrze oddanost a Jeho milostí lze Boha poznat.
Naše kultivování poznání nám Boha nedá. Tam poznání selhává – chceme-li zkoumat Boha,
Nekonečného. Jenom Jeho milost nám Ho může dát. Musíme přejít na stranu oddanosti a vzdát se
poznání. Naše snaha spoléhat na rozsáhlé poznání ustane, když přijdeme do kontaktu s Nekonečným.
Poznání má své hranice. A když poznání selže, začíná víra. Poznání selže a začne se vyvíjet víra.
Musíte vyvíjet víru a vzdát se naděje v poznání. Výzkumná laboratoř vám nemůže dát Boha.
Když se
ruský kosmonaut Jurij Gagarin vrátil z vesmíru, jedna starší dáma se ho zeptala: „Byl jste tak
vysoko – viděl jste tam Boha?“ Ale on byl ateista a řekl: „Bůh je jako kůň, který
tahá náš vůz. Na co si myslíte, že Bůh je? Využíváme Boha pro naší službu. S našim poznáním a s naší
výzkumnou vědou jsme přinutili Boha, aby nám sloužil.“ To je pyšné chvástání vědy:
„Zaměstnali jsme Boha ve službě nám; stojíme výše než Bůh, jsme Mu nadřazeni. Bůh je našim
stvořením.“ Jakoby byl výtvorem určité napůl šílené skupiny společnosti.
Otázka:
Mikuláš z Kusy také učil, že „v Bohu jsou i protiklady v souladu.“ Protiklady –
nejmenší i největší – se scházejí v Bohu.“ Jaké je vaše pochopení?
Šríla Šrídhar
Maharaja: Nejen velké a malé, ale dokonce i dobré a zlé, protikladné skupiny, všechno je v Bohu
harmonizováno. Dobré-zlé, přítel-nepřítel, všichni jsou tam zharmonizováni a přizpůsobeni. A
ztrácejí svůj jed; vše se stává dobrým. On je všezahrnující, všeharmonizující, všepřizpůsobující
princip – přímo i nepřímo. Teze a antiteze nacházejí své nejvyšší synteze v božské koncepci
Krišny.
