Plovoucí svět zkušenosti:
Plovoucí svět zkušenosti
Existuje mnoho ateistických filozofických škol. Nejznámější indický ateistický filozof byl Carvaka Muni. Jeho filozofie je srovnatelná s radikálními ateisty západní filozofie. Podle jejich názoru je vědomí vedlejším produktem chemických kombinací různých hmotných substancí. A po zániku fyzického těla nezůstane ani vědomí, ani duše. Zůstane pouze fyzická kombinace různých hmotných prvků. Tak jako kombinace různých chemikálií vytváří něco víc než pouhé chemikálie, fyzická kombinace různých hmotných prvků vytváří vědomí. Se zánikem tohoto těla nezbude nic. Tuto filozofii jako první předložil Epikurus.
Potom je tu buddhismus. Buddhisté tvrdí, že když fyzické tělo zanikne, jemné tělo, mentální systém, podstupuje další zrození. Buddhisté připouštějí převtělování z jednoho těla do druhého, neboli reinkarnaci. Podle nich, když tělo zanikne, musíme vstoupit do jiného těla podle naší karmy. Když jednáme jistým způsobem, pak se jemné tělo, mentální systém, rozpustí a nic nezůstane. Podle buddhistů duše neexistuje.
Filozofie Šankaráčárji je podobná – s menším rozdílem. Buddhisté tvrdí, že individuální duše neexistuje. Podle nich, trvalá individuální duše není. Šankaráčárja to tvrdí také, ale říká, že konečnou realitou je vědomá podstata, Brahman. To je rozdíl mezi Šankaráčárjou a buddhisty. Podle Šankary je samotné vědomí skutečné; pouze vědomí separátní existence je klamné. Z jeho pohledu je individuální duše pouhým odrazem vědomé podstaty, která je konečnou realitou. S rozpuštěním mentálního systému individuální vědomí každé duše zanikne; v této konečné sféře reality neexistuje.
Dává příklad měsíce a jeho odrazu v zrcadle. Odstraňte zrcadlo a odraz zmizí. Jeho pohled je, že všechny individuální duše jsou odrazem ze společného zdroje: Brahmanu, vědomí. Šankaráčárja tedy říká, že individuální duše jsou ve skutečnosti totožné s Brahmanem.
Interpretace Vedanty Šrí Caitanyi Maháprabhua je odlišná od Šankaráčárjovy. Šrí Caitanya říká, že Védskou pravdu musíme
přijmout jako celek bez jakýchkoliv úprav. Šankaráčárja přijal pouze několik Védských aforismů, které představují částečnou reprezentaci pravdy. Jeho čtyři hlavní vyjádření převzaté z Véd jsou aham brahmasmi: „Já jsem Brahman;“ tat tvam asi: „Ty jsi to;“ so’ham: „Já jsem to;“ a sarvam khalv idambrahma: „Vše je Brahman.“ Šrí Caitanya analyzoval význam aforismu sarvam khalv idam brahma, následovně: Podle Šankaráčárji je vše jedno. Říká brahma satyam jagan mithya: „Duch je pravda, svět je falešný.“ Šankaráčárja říká, že brahma (duch) existuje, a že sarva (všechno) neexistuje. Když to, že všechno je jedno, je skutečná pravda, proč potom vůbec vyvstává otázka existence či neexistence?
V aforismu sarvam khalv idam brahma, sarva – vše, existuje a brahma – duch – také existuje. V tomto vyjádření vše existuje a také jedno existuje. Existuje vše i jedno.
Opět, když je vše jedno, vyvstává otázka: ke komu mluvíme?“ Pro koho přišly Védy s touto radou? Oba, relativní i absolutní existují společně; oba jsou současně existující. O absolutním a relativním pojednává také Védský aforismus tat tvam asi: „Ty jsi to.“ Tat neboli „to“ je zde a tvam „ty“ je zde také. Oba, rozdílnost i jednota, jsou obsaženy v aforismu tat tvam asi, ale Šankaráčárja přijímá pouze jedno a druhé zamítá. Jeho vysvětlení je tudíž chybným výkladem původního významu Vedanta-suter. Není to správné podání Véd, protože prosadil svou vlastní ideu nebo koncepci ve jménu Vedanty. Šankaráčárjův výklad Vedanty je tedy falešný. Je sobecký a omezený.
Takto zamítl Šankaráčárju Šrí Caitanya Maháprabhu a nemůže to být jinak. Když budeme následovat výklad Šankaráčárji, potom jaký význam má tento výrok Upanišád: yato va imani bhutani jayante yena jatani jivanti? „Absolutní Pravda je ta, ze které vše pochází, která vše udržuje, uvnitř které vše existuje a do které nakonec vše vstoupí v okamžiku zničení.“ Co to znamená? Tvrdí snad tento výrok, že Absolutní Pravda je nerozlišná? Je to dostatečné, abychom přijali tento přímý význam. Jasný význam těchto slov je dostatečný k pochopení tohoto jednoduchého výroku Upanišád.
Šrí Caitanya Maháprabhu poráží Šankaráčárju zdravým
rozumem. To je jedinečná charakteristika jeho argumentu. Poráží své filozofické oponenty nikoli složitými, abstraktními, intelektuálními argumenty, ale zdravým rozumem.
Když chtěl Šrí Caitanya dokázat Nárájanovu nadřazenost nad Šivou, řekl, že stačí zvážit postavení Gangy. Ganga je voda, která omývá Nárájanova chodidla a spočívá na hlavě Šivy. Z tohoto můžeme zdravým rozumem posoudit, kdo z nich má nadřazenější postavení. Když chtěl Šrí Caitanya Maháprabhu ukázat, že Krišna je výš než Nárájana, poukázal na příklad s Lakšmídéví. I Ona touží po společnosti Krišny. I když má s Nárájanou všechno, přesto touží po společnosti Krišny. A na druhé straně, gopí nepociťují přitažlivost k Nárájanovi. Když potkají Nárájanu, modlí se o jeho milost, aby jejich oddanost ke Krišnovi vzrostla.
Takto, s pomocí zdravého rozumu, intuice, můžeme posoudit povahu reality. Intuice nám pomůže zdaleka víc než složité argumenty. Vedánta to potvrzuje v aforismu tarko-pratistanat: „Argument nám nikdy nepomůže dosáhnout skutečný závěr.“ Je to spíš intuice a zdravý rozum, který nám může skutečně pomoct. To je doporučení Šrí Caitanyi, a tímto způsobem zamítl mnoho učenců včetně velkého nepřemožitelného digvijaya pandity z Kašmíru.
Otázka: Buddhisté říkají, že poté, co osoba transcenduje úroveň smyslového vnímání, realizuje, že za tím vším není žádný život. Realizuje, že neexistuje nic než prázdnota. Podle jejich učení, po odstranení smyslové úrovně, neexistuje žádná duše, žádná báze existence. Jak se Vaišnavští áčárjové dívají na buddhismus?
Šríla Šrídhar Maharaja: V Jižní Indii, zejména v Andhra Pradeši, je mnoho buddhistických učenců. Šrí Caitanya Maháprabhu potkal buddhisty když putoval Jižní Indií. Caitanya Maháprabhu říká: veda na maniya bauddha haya ta’ nastika. Jelikož buddhisté nepřijímají Védská Písma, jsou považováni za ateisty. Šankaráčárja také káže skrytým způsobem jménem buddhistů. Rozdíl mezi nimi je, že Šankaráčárja připouští existenci Brahmanu jako základní reality, zatímco buddhisté tvrdí, že v konečném smyslu neexistuje nic.
Vaišnavští áčarjové nesouhlasí ani se Šankaráčárjou, ani s Buddhou. Říkají, že jíva je individuální věčná duše. Tato částečka
duchovní energie známá jako jíva, neboli duše, je nepatrná jako částečka prachu na zemi nebo jako konečky slunečních paprsků. Existuje Nejvyšší Nekonečná Duše, neboli vědomí a konečné jiskry vědomí. Jejich vztah se dá přirovnat k velkému ohni a jiskrám, které z tohoto ohně vycházejí. Jiskry, které vycházejí z ohně mohou být pokryty temnotou, ale když se znovu vrátí k útočišti ohně, budou opět dokonale umístěny.
Abychom zamítli ateismus buddhistů, můžeme čerpat z moderního evropského filozofa Descarta. Descartes řekl: „Pochybuji o všem. Pochybuji o všem, co říkáte.“ Poté, Descartes dodává, že otázka, která vyvstává je: „Je existence toho, jenž pochybuje skutečná nebo ne?“ Svou pravdu musíte začít hledat z tohoto bodu. Kdo jsem? O jakékoliv pravdě nebo myšlence, která je vyřčena, můžeme říct: „Nesouhlasím s tímto výrokem. Pochybuji o něm.“ Poté, vyvstává otázka, jestli ten, co pochybuje, existuje nebo ne? Jestliže neexistuje, pak nemohou existovat ani pochybnosti. Když se chce někdo dívat z pozice extrémního skeptika, musí vysvětlit své vlastní postavení. Může tvrdit: „Cokoliv si řekl, o všem pochybuji,“ ale nejdříve musí rozeznat jestli skutečně existuje nebo ne. To musí být výchozí bod pro další otázky.
A kdo je pochybující? Je atom? Je částečkou prachu? Je bez poznání? Jestliže ano, jak se zde ocitl, aby vyjádřil své pochybnosti? Je potřeba prozkoumat tuto věc. Kdykoliv má někdo pochybnosti, je potřeba položit mu otázku: „Kdo je pochybující? Je vědomý? Má příčinu? Existuje vůbec nebo je neskutečný? Je to hmota, která pokládá tuto otázku? Nebo je to jednotka vědomí, která se dotazuje? Kdo pokládá otázku? Přichází z vědomé sféry? Pokud ano, co bychom měli považovat za zdroj existence? Vědomí nebo hmotu? Fosílie nebo Boha?“
Před první světovou válkou jsem byl studentem na právnické univerzitě. Ve vyšších ročnících jsem studoval filozofii pod vedením profesora Stevensona. Byl to německý učenec, ale během války přijal indické občanství. Jeho hodina sestávala z ontologie a psychologie. Jazyk profesora Stevensona byl velice jednoduchý a používal jemné argumenty na vyjádření své myšlenky. Podal čtyři argumenty proti ateismu, z nichž jeden byl velice užitečný:
„Vědomí je počátečním bodem všeho.“ Cokoliv říkáte má základ ve vědomí. Jakýkoliv výrok je založen na vědomí.
Když prozkoumáme fosílie, co uvidíme? Jsou černé, tvrdé, mají jistý pach, určité vlastnosti, ale co jsou tyto věci? Všechny jsou různými stupni vědomí. Bez pomoci vědomí nelze vyvodit žádné tvrzení. Žádný závěr není možný. Někdo může říct, že fosílie jsou nejzákladnější substancí, ale co to znamená? Jistá barva, pocit, tvrdost, chuť; avšak v pozadí toho je vědomí.
Když vše analyzujeme, zjistíme, že je to idea. To je Berkeleyho teorie. Vše je idea v oceánu vědomí. Tak jako ledovec plave v slaném oceánu, fosílie plavou v oceánu vědomí. V konečném smyslu, všechno, co prosazujeme, vše, co je ve světě naší zkušenosti – plave jako ledovec v oceánu vědomí. Tento bod nelze nikdy popřít.
Měl jsem s tím živou zkušenost. Když mi bylo dvacet tři, cítil jsem hlubokou a přirozenou lhostejnost ke světu. Tehdy jsem měl zážitek s vědomou realitou. Cítil jsem, jak materiální svět plave ve vědomí, jako když smetana plave na povrchu mléka. Vědomá realita je mnohem hlubší než zdánlivá realita, kterou nyní vidíme. Svět zkušenosti je jako smetana na povrchu mléka, kterým je mysl. Fyzický svět je pouhou viditelnou částí reality plovoucí v mentálním světě. To jsem cítil. Když je velké množství mléka, smetana, která plave na jeho povrchu a pokrývá ho, je velice nepatrná. Stejně tak jsem tehdy cítil, že tento fyzický svět je jen nepatrnou částí reality a že jemný svět, který existuje v pozadí, je mnohem rozsáhlejší. Mentální svět je mohutnou a rozsáhlou realitou a fyzický svět je malým obalem tohoto mentálního světa.
Cokoliv, co lze vnímat okem, uchem, jazykem, nosem, kůží – jakýkoliv z vnějších smyslů – je pouhým obalem reality. V Šrimad-Bhagavatamu Prahláda Maharaja říká: na te viduh svartha-gatim hi visnum, durasaya ye bahir-artha-maninah. Zabýváme se tolika věcmi, týkajícími se vnější reality, oddáváme naše mysli vnějšímu obalu – bahir-artha-maninah – neponoříme se však hlouběji do věčné podstaty. Kdybychom byli ponořeni hlouběji do reality – našli bychom Višnua. Uvnitř se nachází nejmírumilovnější podstata, ale je zakryta, tak jako je mléko pokryto smetanou a my vidíme pouhý obal. Skutečná podstata je uvnitř, tak jako je ovoce obaleno slupkou. To, co vnímáme nyní, je obal, kůže a my se zabýváme tím a přehlížíme samotnou podstatu, která je chráněna obalem.
První krok při hledání pravdy je proniknout obalem a najít znalce uvnitř. A poté začne naše analýza. Kdo to je? Je to atom jako atomická částečka prachu? Nebo je fantastický atom ve vědomé sféře? Nejdříve musíme přistoupit k realitě tímto způsobem. Existuje znalec a neznámé, dotazovatel a dotazované.
Snažte se najít sebe. Poté postupně zjistíte, že jste duše, částečka uvnitř vědomí. A tak jako jste vy, duše, pokryté hmotou, stejně tak je i celý svět je pokrývkou duchovní reality, která se nachází uvnitř. Poté, co realizujeme sebe sama jako duchovní duši, budeme schopni vidět všechno jako částečku vědomí. V tomto světě vědomí plavou světy různých druhů zkušeností. Moře, slunce, měsíc, stromy, kameny, lidské bytosti, naši přátelé a naši nepřátelé, to vše existuje ve vědomí. Když přistoupíme k duchovní sféře, přiblížíme se k našemu vlastnímu já. A tímto způsobem zjistíme, že hmota je daleko; je velice vzdálená a duše je blízká.
Snažme se pochopit realitu spolu s těmito věcmi. Duše, duch, vědomí, je blíž k duši a my jsme děti této země. Hmota je vzdálená, je velice daleko. Ale přerušující sféry jsou tak blízko sebe, že nevidíme povahu duchovní reality, tak jako když si zakryjeme rukou oko, ruku nevidíme. Ale kdyby byla ruka trochu dál, můžeme ji vidět velice jasně. Někdy nevidíme něco co je velice blízko. Jsme schopni vidět mnoho věcí, ale nevidíme sebe.
Přestože buddhisté a jiní ateisté tvrdí, že vědomí je hmotná věc, já říkám, že neexistuje žádná hmotná věc. Kdybych měl zodpovědět otázku zda vědomí je nebo není vytvořeno z hmoty, řeknu, že nic není hmotné. Cokoli vnímáme je pouhou částečkou vědomí. Všechno je idea. Jsme zahrnuti ve vědomí od začátku až po konec naší zkušenosti. To nemůžeme překročit. Všechno je idea: kámen, strom, dům, tělo – to všechno je idea. Sféra vědomí je blíž než jsme schopni to vnímat. A to co se jeví jako určitá věc je vzdálené. Zabýváme se pouze ideami. Nemůžeme vyjít mimo ně. Vše uvnitř naší zkušenosti je částí naší mysli.
Otázka: Purány praví, že existuje 8 400 000 druhů života. Jsou to jenom ideje?
Šríla Šrídhar Maharaja:
Všechno je představa. Vědomí je vždy první. Ano, tyto představy jsou skutečné, protože jsou původně přítomny také v duchovní realitě Vrndávany. Nic nelze vyloučit z naší koncepce reality, vše je harmonické. Všechno má své řádné místo, nic nelze vyloučit. Jediná nezbytná věc je harmonie. Musíme změnit náš náhled, náš úhel pohledu. Ale abychom získali tento druh vize, musíme se přestat zaměřovat sami na sebe. Musíme se vzdát vykořisťování i odříkání. Tyto dvě věci způsobují tuto halucinaci. Všechno přispívá službě nejvyššímu Centru a když to pochopíme, osvobodíme se od tohoto relativního světa. Tento hmotný svět je odrazem duchovního světa. Od Brahmy, který v tomto vesmíru zastává nejvyšší postavení, až po nejnižší bytost (abrahma-bhuvanal lokah), jsou všichni pod vlivem mylné koncepce. Na druhé straně, všechno ve Vrndávaně, přispívá k zábavám Radha-Govindy.
Vše ve Vrndávaně si je vědomé Krišny; každý strom, každá rostlinka, každý keř. Jak by mohly být bezcenné nebo obyčejné? Uddhava je Krišnův největší oddaný a touží po tom, aby se narodil jako rostlinka nebo keř ve Vrndávaně. Jaká je potom hodnota keřů a rostlin ve Vrndávaně! Měli bychom Uddhavovu touhu považovat za imaginární nebo teoretickou, bez jakékoli praktické hodnoty?
Všechno ve Vrndávaně je důležité pro zábavy Radha-Govindy. Vše v duchovním prostředí má svou nepřímou hodnotu. To se nazývá šanta-rasa, neboli pasivní nálada. Lze to pochopit následovně: když člověk nikomu neubližuje, dokonce ani mouše či komárovi, to neznamená, že je paralyzovaný nebo nemocný; je pouze v pasivní náladě. Takže ve Vrndávaně může být služba poskytována v pasivní náladě. Řeka Jamuna, stromy, ptáci a hmyz jsou pohrouženi do služby v pasivní náladě.
To lze pochopit na příkladu divadelního představení. V divadle může v dramatu hrát herec mrtvého. Když vlečou jeho tělo, nemůže promluvit, nemůže se pohnout. To však neznamená, že je mrtvý. Podobně, může oddaný v šanta-rase přijmout pasivní náladu rostliny, keře nebo stromu ve Vrndávaně, aby zvětšil drama líly Radha-Govindy.
Oddaný může přijmout také roli služebníka. Může být král, ale pro uspokojení Pána může hrát roli zametače. A může zahrát Svou roli tak dobře, že ostatní budou tleskat s obdivem. Čili, služebnická nálada je také příspěvkem ve službě Krišnovi.
Jiný příklad šanta-rásy je Radha-kunda. Radha-kunda je jezírko Šrímatí Radharaní, kde Krišna sehrává Své zábavy milostné lásky a je považováno za nejvyšší místo ve Vrndávaně. Bohové i oddaní, všichni oslavují Radha-kund. Měli bychom jej považovat za obyčejnou vodu? Spíš bychom měli oceňovat jeho vysoké postavení.
Dále je tu kopec Govardhan. Ten má také své postavení. Navenek je to kopec, ale je uctíván jako Krišna Samotný. Zjevuje se také jako kámen, šalagram; zjevuje se v podobě Božstva.
Šrí Caitanya Maháprabhu se modlí: „Ó Pane, považuj Mě, prosím, za částečku prachu u Tvých svatých chodidel.“ (vibhinnamsa jiva). Prach pod nohama je obvykle nehybný. Ale když se Šrí Caitanya Maháprabhu modlí: „Považuj Mne za prach u chodidel,“ prach, který mluví není hmota, je to částečka vědomí naplněná poznáním a láskou. Prach Pánových lotosových chodidel je symbolem poznání a extáze. V duchovní říši se nachází existence a poznání. A víc než to, duše jsou tam částečkami božské lásky ve Vrndávaně a Navadvípu. A po úplném obrácení všech duší tohoto světa, najdeme všude království Boha. Krišnovo království, Maháprabhuovo království, existují; musíme jen změnit náš úhel pohledu, abychom to viděli. Musíme znovu nabýt tuto vizi. V současnosti jsme uprostřed nepřátel, ale když změníme náš úhel pohledu, budeme si myslet: „Ne, jsem uprostřed přátel.“
A tento úhel pohledu je tak rozsáhlý, že ten, kdo dokáže vidět tímto způsobem, nebude mít strach. Když Jadu Bharatu zajali lupiči a chtěli ho obětovat Bohyni Kali, jeho úhel pohledu byl tak široký, že se o nic nestaral. Myslel si: „Cokoli se stane je Pánova vůle. On je vlastníkem a svědkem všeho. On vše vidí. Vše je Jeho vůle a já se nestarám o výsledek.“ S tímto uvažováním, kdekoli vzali Jadu Bharatu, šel bez odporu. Přestože ho šli obětovat, zůstával lhostejný. Myslel si: „Jsem v kruhu přátel. Není zde nebezpečí.“ Byl
na takové úrovni vědomí, že ho žádné obavy ani žádné nebezpečí nemohly ovlivnit. Uvažoval: „Jsem v Krišnově péči.“ A příklad Jady Bharaty je praktickým důkazem, že tento úhel pohledu není pouhá filozofie nebo představa. Je to realita.
Krišnova božská vůle je v pozadí všeho, co existuje. A když osoba přijde do spojení s touto nejvyšší mocí, původní sférou reality, nebude mít žádnou starost; stane se nebojácná, maya santusta-manasah sarvah sukha-maya disah (Šrímad-Bhagavatam 11.14.13).
Avšak ve sféře reality, kde je Krišna uctíván s oddaností překračující poznání, jnana-sunya bhakti, tento prvek existuje. Vypadá to, jakoby tam existovaly strach a starost, ale tento druh starostí je zcela odlišný od materiálních starostí. Pod vlivem yogamáji mají gopí a Krišnovi přátelé starost: „Krišna tu není! Kde je?“ A tak gopí i pasáčci pobíhají sem a tam a hledají Krišnu. Dokonce i krávy projeví zájem a přestanou se pást, ale to vše je zařízeno yogamájou pro uspokojení Krišny. To je povaha líly ve sféře jnana-sunya bhakti.
My se zabýváme vnitřním hledáním pravdy. A ve Védách je odpověď na naše otázky, esence celé zjevené pravdy Písem, shrnuta do jednoho slova – om – „Ano.“ Jaký je význam tohoto ano? „Ano, to co chceš existuje. To co hledáš – ano, je zde! Vaše vnitřní hledání – žít a napravit – bude naplněno: hledej a najdeš.“ Když analyzujeme sami sebe a objevíme naší vnitřní potřebu, zjistíme, že zjevená pravda říká: „Ano, vaše žízeň bude uhašena. Budete nasyceni.“
Otázka: V Bhagavad-gítě Krišna říká: jiva-bhutam maha-baho yayedam dharyate jagad: duchovní energie udržuje tento hmotný svět. Jak tomu máme rozumět?
Šríla Šrídhar Maharaja:
Svedené duše v tomto světě pocházejí z tatastha-loky, okrajové sféry a svedené iluzorní představou získaly tento iluzorní úhel pohledu.
Krišna říká, že tento svět je mrtvá hmota. Duše zde vstoupily a začal pohyb. Vstoupily do této hmotné koncepce a začaly jí hýbat. V tomto smyslu tento vesmír udržují, yayedam dharyate jagad. Ale v konečném smyslu vše udržuje On.
Krišna také říká: aham sarvasya prabhavo: „Všechno emanuje ze Mne.“ A ve Védách se říká: yato va imani bhutani jayante. Je původem všeho v tomto stvoření, jeho udržování i zničení. Ale tu, v tomto hmotném světě, pokleslé duše jako mnoho jisker vstoupily jako zářící červíci do temné oblasti ukazujíce temnotu, která ji obklopuje. Jívy, duše, jsou jako zářící červíci v temné noci tohoto materiálního světa. Nějakým způsobem existují v této temnotě. Můžeme je velice nepatrně zaznamenat jako slabé světlo v temnotě. Jsou téměř celé pokryté temnotou, ale přesto je lze zaznamenat. Duše může rozpoznat sebe sama.
Otázka: Kdo předložil ateistickou filozofii na západě?
Šríla Šrídhar Maharaja: Epikurus je největším ateistou na západě a Carvaka Muni na východě. Podle Epikura, se zánikem fyzického těla nic nezůstane. A podle něj neexistuje mentální systém – to, čím procházíme v našich snech – nemá žádnou oddělenou existenci. Ale Šankara a Buddha, oba přijímají existenci mentálního systému v tomto fyzickém těle. Jejich filozofie také připouští převtělování. Ale Buddha říká, že s rozpuštěním mentálního systému – suksma sarira – nic nezůstane.
Na druhé straně Šankaráčarja tvrdí, že vědomí v mentálním těle je odraz brahmanu a brahman je konečná existence. Podle něj se zánikem těla nezůstane nic jen Brahman. Šankaráčarja říká:
sloka dhenu pravaksyami
yad aktam yanti kotibhih
brahma satyam, jagan mithya
jiva brahmaiva na parah
„V polovině verše shrnuji pravdu, která byla vyjádřena v mnoha svazcích Písem. Polovinou verše podávám esenci všech pravd: brahma satyam, jagan mithya. Brahman, duch, je skutečný – tento svět je falešný. A jiva je Brahman. To je podstata všech Písem.“
Není možné získat správné poznaní skrze filozofické systémy Buddhy a Šankaráčarji. Když to, co říkají, je pravda – že svět je falešný – potom si musíme položit otázku: „Proč mluvíte? A
ke komu? Když je všechno falešné, je vaše filozofie také jenom představa?“ Musíme se zeptat Šankaráčarji: „Nemá váš příchod do tohoto světa a vaše snaha zamítnout buddhismus a ustanovit jednotu jako konečnou pravdu, význam? Komu jste přišel kázat? Proč jste přišel kázat, když tento svět není reálný? Když je tento svět neskutečný, proč jste potom přišel podstoupit tolik nesnází, abyste vysvětlil svou filozofii? Pro koho? Je vaše mise také představa?“
Prvním velkým oponentem Šankaráčarji byl Rámanuja. Rámanujovo zamítnutí bylo velice silné a založené na pevném základu. Rámanuja argumentoval: „Proč Šankaráčarja vynakládá tolik energie, aby ustanovil svou filozofii, když je to všechno fiktivní? Prohlásit, že svět je falešný, je sebevražedná pozice. Přišel sem, aby neudělal nic? Přišel sem, aby nás napravil a osvobodil od chyb, avšak chyby musí existovat. Chyba nebo mylná představa má realitu, jaký by jinak mělo význam vynakládat tolik energie na vyvrácení tolika tvrzení? Mája existuje. Mája je věčná. Individuální duše je věčná a mája je také věčná.“
Podstatou hmotné existence je možnost tatastha jívy dopustit se chyby a rozvíjet mylnou představu. Duše je anu cetana, atomické vědomí. A svoboda atomické jednotky vědomí není dokonalá. Naše chybné zneužití svobody je příčinou této iluze. Duše musí mít svobodu. Předtím, než je spáchán zločin, je možnost dopuštění se zločinu přítomna v obyčejném pokojném subjektu. Tak jako je zde možnost nemoci a proto jsou zde nemocnice, léky a zvláštní diety, stejným způsobem je možnost propadnout iluzi v duši, protože jsme slabí a omezení.
Mája – slovo měření – je pro Absolutního nepotřebné, ale je potřebné pro ty v relativním postavení. Když je pouze jeden zájem, mája není potřebná. Ale když vznikne dělení, rozlišování a rozdávání – když se vyskytne mnoho idejí sebezájmu – mája je nevyhnutelná.
V tomto světě chybné koncepce je mája zákonem v zemi. Zákon pomáhá těm, kteří ho respektují a trestá ty, co jej porušují. Zákon je stejný pro všechny; a tentýž zákon znamená ochranu pro dobré a potlačení pro zlé. Zákon znamená rozdělení práv. Tentýž zákon poskytne ochranu pro jednoho a trest pro druhého.
Svarupa-šakti, Pánova vnitřní energie, pomáhá dobrým a mája-šakti trestá zlé.
Šakti, neboli energie, slouží Pánovu účelu, a proto má nevyhnutelně dva aspekty: paritranaya sadhunam vinasaya ca duskrtam: trestat hříšné a odměňovat dobré. Když se Pán osobně zjevuje, jeho význam má dva aspekty: jeden pro dobré, druhý pro zlé. Přichází sem s tímto spojeným záměrem. Přestože je jeden, můžeme vidět tyto dva aspekty jeho charakteru.
Koncepce, že absolutní jednota není statická, nerozlišná věc, je teorie, kterou předložil Rámanuja. To se nazývá visistadvaita-vada, jednota s odlišností. Filozofie Šankaráčarji, je známá jako kevaladvaita-vada, výlučná jednota. Rámanuja přijímá, že Absolutní Pravda je jedna, ale podle něj, je to rozlišná jednota. Nepřijímá nerozlišnou jednotu. To, že je jedna, o tom nepochybuje. Ale že tato jednota se vyznačuje určitou specifikací a rozlišností. Je to podobné jako Hegelův panteismus.
Otázka: Podle toho co říkáte, hmota je také vědomá, protože pochází od Pána, který je Nejvyšším Vědomím. Na začátku, když rozlišujeme mezi hmotou a duchem, zjistíme, že tato hmota je mrtvá a živé bytosti s ní manipulují. Ale když vyvineme vyšší realizaci budeme vidět, že hmota je také živá?
Šríla Šrídhar Maharaja:
Ano, a to se nazývá santa-rasa. Na vyšším stupni realizace dokážeme vnímat vědomí všude: ve skle, kameni, zemi, dřevě – ve všech nesčetných podobách a barvách, ve kterých se hmota projevuje.
Jsme neustále uprostřed vědomí. Vědomí je všeprostupující, ale má různé stupně koncepce. Stupně koncepce se mohou lišit, ale všechno je to vědomí, je to věčné: pasu-buddhi-tanturajanam harisyeti. Musíme se snažit obnovit naši vlastní sféru reality. Tam, bez přítomnosti smrtelného prvku, můžeme žít šťastně. Transcendentální sféra není neosobní svět. Není to sféra kde nemáte žádnou individualitu. Když může být akceptována nerozlišná masa vědomí, proč bychom nemohli připustit existenci systému vědomí? Rámanuja říká, že je to systém, Šankaračárja tvrdí, že existuje pouze nerozlišná masa světla – vědomí. Rámanuja nesouhlasí. Tvrdí, že nerozlišná světelná masa vědomí je základem reality. Není nerozlišná nebo nerozeznatelná.
A Šrí Caitanya Maháprabhu říká, že základem reality je acintya bdedabheda, nepochopitelná biopolarita. Všude je něco společného a zároveň odlišného. Ať už probíráte jakékoliv protichůdné body, budou mít něco společného a něco odlišného. Ani jedna věc není úplně stejná. A kromě toho, nekonečno nemůžeme pojmout. Je nepochopitelné. Jednotný a odlišný charakter reality je nepochopitelný; jeho tajemství je v rukou Nejvyššího. Nezávisí na naši vůli. Přesto, můžeme tento rozlišný charakter Absolutního vidět různě, podle subjektivního vztahu, který s Ním máme.
Příklad toho lze najít v Šrímad-Bhagavatamu (10.43.17):
mallanam asanir nanam nara-varah
strinam smaro murtiman
gopanam sva-jano ’satam ksiti-bhujam
sasta sva-pitroh sisuh
matyur bhoja-pater virat avidusam
tattvam param yoginam
vrsninam para-devateti vidito
rangam gatah sagrajah
„Když Pán Krišna, doprovázen Baladevou, vstoupil do Kamsovy zápasnické arény, diváci Ho viděli různými způsoby. Každý Ho viděl podle svého vlastního vztahu k Němu (rasa). Zápasníkům se jevil jako jasný blesk. Běžným lidem se jevil jako nejkrásnější osobnost. Dámy Jej viděly jako nejpřitažlivějšího mladíka, Amora zosobněného, a to zvětšilo jejich touhu. Pasáčci se dívali na Krišnu jako na svého příbuzného, který pochází ze stejné vesnice Vrndávany. Přítomní králové Jej viděli jako nejmocnějšího panovníka. Jeho rodiče Nanda a Jašóda na Něj hleděli jako na své nejmilovanější dítě. Kamsa, král bhodžské dynastie, Ho vnímal jako zosobněnou smrt. Světsky smýšlející lidé Ho viděli jako Vesmírnou Podobu, neinteligentní Jej viděli jako neschopného a jogínům se jevil jako Nadduše. Členům Vršniovské dynastie se jevil jako jejich nejslavnější potomek.“
Když Krišna vstoupil do arény, všichni Ho viděli svým vlastním způsobem. Takto můžeme porozumět, jak každého uspokojuje. Když Ho vidí Jašóda, říká: „Můj chlapče!“ Ale gopí Ho vidí jako dospělého – ne pouhé dítě. Jeho přátelé Ho berou jako jednoho z nich. Krišna uspokojuje každého. Dokonce i zvířata ve Vrndávaně cítí extázi, když přijdou do spojení s Krišnou.
barhapidam nata-vara-vapuh karnayoh karnikaram
bibhrad vasah kanaka-kapisam vaijayantim ca malam
randhran venor adhara-sudhayapurayan gopa-vandair
vandaranyam sva-pada-ramanam pravisad gita-kirtih
(Šrímad-Bhagavatam 10.21.5)
„Když gopí popisovaly sladkou vibraci Krišnovy flétny, vzpomínaly na zábavy, které s Ním prožily. Jejich mysl byla natolik unesena, že nebyly schopny úplně popsat nádherné vibrace. Když rozmlouvaly o transcendentální vibraci, vzpomínaly také, jak byl Krišna oblečen: hlavu ozdobenou pavím perem, jako tančící herec, s modrými květy za uchem. Jeho oděv zářil zlatožlutou barvou a kolem krku mu visela girlanda vaijayanti, vyrobena z květů tulasí, mandara, parijata a z lotosů. Takto přitažlivě oblečen, Krišna naplnil otvory Své flétny nektarem vycházejícím z Jeho úst. Tak na Něj vzpomínaly, vstupujíce do lesa Vrndávany, jehož půda přináší radostný zážitek manželství díky doteku Krišnových lotosových chodidel.“
Vědomí Krišny znamená plně rozvinutý teismus, až po manželství. Všechny koncepce naplnění lze najít tam, v nejčistší a nejpřitažlivější podobě. Tento hmotný svět je pouhým stínem, černou napodobeninou reality. Plně rozvinutý teismus znamená vědomí Krišny. V plně rozvinuté koncepci teismu, Nekonečný obejme konečného. Sestupuje dolů, aby objal a přivítal konečného. Tento druh plně rozvinutého teismu lze najít ve Vrndávaně. Tam může nepatrná konečná částečka najít blaženost v objetí nekonečného celku. Ve Vrndávaně nezůstává ani koutek konečného nenaplněn; každá částečka písku, každá rostlinka je tam dokonale zastoupena, s kompletní osobností v láskyplných zábavách Šrí Krišny.
Zde, v hmotném světě, částečka písku nemá žádnou hodnotu; je přehlížena. Ale tam, je vše plnohodnotné. Ve Vrndávaně neexistuje opomíjení. Ničí zájem zde není opomíjen; vše je harmonizováno a proto je koncepce Vrndávany ve vědomí Krišny nejvyšší koncepcí plně rozvinutého teismu. Šrímad-Bhagavatam říká: „Kdekoliv ve Vrndávaně položí Krišna Svá lotosová chodidla, Země zosobněná říká: ‚Můj osud je naplněn, dosáhla jsem nejvyššího štěstí.‘ Ve Vrndávaně cítí zem i prach radost z nejvyššího druhu manželské lásky pouhým dotykem Jeho lotosových chodidel. Kdekoliv Krišna položí Svá lotosová chodidla, radost Země nezná hranic. Díky Jeho dotyku cítí Země nejintenzivnější druh extáze.
Ve Vrndávaně je Krišna madhurya, zosobněná sladkost. Je ananda, zosobněná extáze . A Krišna odpovídá na naše vlastní vnitřní požadavky všemi způsoby. Nejvyšší Centrum má zvláštní schopnost reagovat na potřeby všech a uspokojovat žízeň celé existence. Podle jejich kapacity, postavení a důstojnosti, Krišna rozdává všem duším nektar ze sladkého oceánu transcendentálních nálad, yo yao sraddha sa eva sah.
Tam lze vychutnávat sladkost Absolutního, každý podle svého rozpoložení, tak jako může být chuť zkaramelizovaného cukru vnímána různými způsoby. Normálnímu jazyku se chuť zkaramelizovaného cukru zdá velice sladká, ale když je jazyk spálený, dokonce i cukr se mu zdá hořký.
Když člověk pracuje, jeho nadřízený ho vidí jako dělníka; dítě ho vidí jako otce a jeho manželka jako svého muže. Jeho služebník ho vidí jako pána. Pes a další zvířata na něj budou pohlížet svým způsobem. Tatáž osoba může být viděna podle vztahu s osobou, která ho vidí. Podobně, se i Krišna zjevuje různě těm, kteří na Něj pohlížejí, podle jejich příslušné rasy. Tímto způsobem je vyjeven rozmanitý charakter Absolutního podle subjektivní kvalifikace duše.
