Prakrti, hmotná příroda, nevyvíjí vědomí jako fosilismus. Ale na druhé straně,
oba jsou součástí vědomí. Zde není potřeba, aby se duše hýbala. Zde, ve sféře požitku, je duše
nečinná, netečná, pasivní. To je jiná zvláštní koncepce. Duše nepatří do této negativní sféry; je
určena pro pozitivní stranu. Ale když toto postavení přijme, stojí v pozadí, a prakrti, neboli
hmotná energie – tělo – jedná v jejím zastoupení. Vztah mezi tělem a duší je jako vztah
mezi nezletilým a jeho falešnými ochránci. Je to jako když je majitelem nemovitosti nezletilá osoba
a manažéři využívají jejího mládí, aby uloupili a užívali její majetek. Duše ve stavu baddha-jiva je
v postavení nezletilého. Nemůže ovládat tyto odporné manažéry, těchto pět smyslů. Jediné, co
potřebuje, je mít spojení s dospělou duší. S pomocí a vedením velké duše může podmanit své manažéry
a znovu získat vládu nad svým vlastním majetkem. Postavení pokleslé duše je jako postavení
nezletilého vlastníka. Je bezmocný. Nedělá nic: všechno dělají manažéři, využívajíce jeho vlastní
zdroje. Dělají všechno ve jménu majitele. Duše je nečinná, nespolupracující. Ale tělo, mysl,
inteligence a falešné ego, jednají v zastoupení duše – skutečného ega – jakoby byla na
jejich straně. Ale když bude její skutečný vnitřní zájem probuzen dospělou duší, která má spojení s
Paramatmou a Bhagavanem, potom najde duše své vlastní pole tam. Bude ovládat smysly a mysl a
využívat je pro službu Pánovi. Bude říkat: „Vše je pro Krišnu, ne pro mě.“
A tak
Krišna říká: sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja: „Vzdej se všech svých povinností
a odevzdej se Mně. Všechny své současné povinnosti, ať už dobré nebo zlé, všeho se vzdej a pojď
přímo ke Mně. Jsem pro tebe vším.“ To je vědomí Krišny. Krišna nám říká: „Patříte Mně,
jste Mým vlastnictvím. Tak jako když vy můžete říct, že jste vlastníky jakéhokoliv majetku, stejně
tak jste vy Mým vlastnictvím, Mými otroky.“ To je pravda, a když přijmeme tuto pravdu, budeme
žít ve vyšší sféře. Získáme tím a vrátíme se do našeho přirozeného postavení. V současnosti, v našem
abnormálním postavení, trpíme tím, že si myslíme: „Já
jsem pánem, vládcem všeho co
vidím.“ Ale toto ego je našim nejhorším nepřítelem v pokroku na naší cestě v oddané
službě.
A existují různé druhy služby Krišnovi. Existuje služba všeobecně, a potom jsou služby
určitých typů: santa, dasya, sakhya, vatsalya, madhura. A existuje také dělení podle toho, jestli je
služba kalkulativní, nebo spontánní. Tímto způsobem existuje hierarchie ve vývoji oddanosti.
Nejvyšší stupeň je ujjvala-rasa. Ujjvala-rasa znamená obzvláště jemná, nejjasnější, překonávající
všechny, kde najdeme Krišnu v manželském svazku bez zvažování jakéhokoliv zákona. Autokratické
manželství. A toto chování a povaha je popsána v knize Ujjvala-nilamani, kterou napsal Rupa Gosvami.
První část oddanosti je popsána v Bhakti-rasamrta-sindhu. V této knize, počínaje samotným začátkem
běžného civilizovaného náboženského života, nás Rupa Gosvami uvádí výš, k různým stupňům oddaných
vztahů: santa, dasya, sakhya, vatsalya a madhura-rasa. Ale podrobnosti madhura-rasy, nejvyššího
vztahu s Krišnou byly popsány Rupou Gosvamim v Ujjvala-nilamani. Nilamani, Krišna, je nejvyšší záře:
ujjvala-nilamani je manželství. A jaké jsou Krišnovy vlastnosti? Jak si hraje se Svou parafenálií v
madhura-rase? To je podrobně popsáno v Ujjvala-nilamani.
Dokonce i největší literární učenci jsou
ohromeni, když vidí jak byla božská láska podrobně a jemně rozebrána v této knize od Rupy Gosvamiho.
Byly zde rozebrány, uspořádány a předány jemné body. A velcí učenci jsou ohromeni, když čtou tyto
popisy. Šrímad-Bhagavatam říká: muhyanti yat surajah. V úvodu Bhagavatamu je varování, výstraha pro
učence: „Budete ohromeni když se budete pokoušet vstoupit do této sféry. Učenost vám nedovolí
abyste tam uspěli.“ Povaha oné sféry jak tak záhadná, že ani velcí učenci nebudou považováni
za způsobilé vstoupit tam.
Pouze odevzdané duše mohou pochopit a cítit tyto jemné body oddanosti.
Osoby zvenku, které jsou objektivními tazateli a badateli, tam nemohou vstoupit. Je to nadpřirozená,
subjektivní říše, nadsubjektivní říše. Tato sféra se nachází dokonce i nad sférou duše.
A abychom
to pochopili, nejdříve se musíme tázat na duši. Nejprve je mysl, manah, poté inteligence, buddhi,
pak duše,
atma. Duše je neustále živá: neumírá. Duše je věčná, neměnná. V Upanišádach a Gítě je
řečeno, že když se nám podaří byť jen jednou spatřit svou duši, v našem životě nastane nesmírná
změna. Budeme udiveni, když zrealizujeme: „Ó, jak vysoce kvalifikovaná věc se nachází uvnitř
mne! V nevědomosti jsem považoval toto pomíjivé tělo a tuto nestálou mysl za svoje pravé já. Ale
tyto hmotné smysly a mysl jsou vetřelci, působí vůči mému pravému já nepřátelsky. Já jsem duše,
nemám zapotřebí všech těchto věcí. Bez těchto nepotřebných věcí mohu žít! Duše nepotřebuje jídlo z
této světské sféry. Duše je nezávislá. Jak úžasnou existenci mám! Ve skutečnosti jsem duše a povaha
duše je tak vznešená, tak vysoká, tak dobrá.“ V tomto ohledu nastane diametrální změna ve
vědomí a my se budeme snažit vstoupit do této vyšší říše. Duchovní realita je to co potřebujeme.
Jsme duše, jsme nezávislí na hmotě. Jsme vytvořeni z transcendentální existence. Nikdo nemůže
ohrozit existenci duše – ani atomová bomba, nukleární válka, blesk, hrom nebo zemětřesení.
Všechny problémy tohoto hmotného světa se vztahují k tomuto tělu, které je cizím masem, smyšleným
představitelem našeho skutečného já. Naše skutečné já existuje v duchovní sféře, na vyšší úrovni.
Pokud máme skutečně dotek této realizace, pohled na naší vlastní identitu – pokud cítíme
uvnitř, že duše je nezávislá na hmotě, pak v našich myslích nastane revoluční změna. Poté se naše
snaha pokročit v duchovním životě stane opravdová. Jinak náš pokrok doprovází podezření, pochyby.
Chápeme jej intelektuálně a myslíme si: „Ano zkusím to. Poslouchám, samozřejmě, že duchovní
život je pro mne příznivý; inteligencí mohu něco z toho následovat. Vyzkouším to.“ Ale pokrok
na intelektuální úrovni je jen váhavý pokrok. Když se někdo dostane do sféry své vlastní duše, najde
své vlastní já a zrealizuje: „Tady jsem!“ V tom okamžiku všechny falešné koncepce, které
jsme tak dlouho udržovali, pominou jako sen. Všechny skončí a my si budeme myslet: „Začínám
žít nový život.“ A otevře se nová vyhlídka na pokrok k vyšší sféře.
Duše je blízko. Můžeme
se snažit zjistit, co je duše, když odstraníme hmotné prvky. Tento proces je popsán v Upanišádach a
v Bhagavad-gítě: indriyani parany ahur (3.42). Nejprve musíme pochopit, že naše smysly jsou
primární. Když je odstraníme, tento svět naší zkušenosti nebudeme moct vnímat. Pouze prostřednictvím
smyslů si můžeme být vědomi existence vnějšího světa. Beze smyslů, očí, uší, je pro nás svět
neviditelný. Poté, nad smysly, stojí mysl. Co je mysl? Mysl pracuje s přijímáním a zamítáním:
sankalpa vikalpa. Jinými slovy, mysl si myslí: „Chci to, nechci tamto.“ Pracuje s
připoutaností a odporem. Mysl určuje kdo je nepřítel a kdo je přítel, to je moje, to je tvoje.
Chceme-li porozumět mysli, musíme se podívat dovnitř, dotazovat se uvnitř: co je to ve mně za prvek,
který hledá přátele a vyhýbá se nepřátelům? Kde je? Někdy je mysl očividná a někdy je skrytá. Musíme
zjistit kde mysl existuje, z jaké látky je složena? Analýzou můžeme zjistit co je mysl za aspekt
našeho vlastního já. Poté, když máme ponětí co je mysl, můžeme analyzovat část našeho já, která
pracuje s rozumem, inteligencí. Kde je inteligence?
Když mysl něco vyžaduje, inteligence říká:
„Neber to, nejez to.“ Vnitřním zkoumáním se můžeme podívat dovnitř a zjistit: co je to
ve mně za princip, který usuzuje? Kde je tato jemná věc? Jaká je její povaha, její podstata, její
existence? Naším vnitřním zkoumáním se budeme snažit najít ji, její podstatu. Je-li to možné, náš
další krok náš přivede k duši. Co je to ta duše, která umožňuje fungovat inteligenci, rozumu podle
kterého jednáme, která podněcuje duši ke chtění a také dává našim smyslům sílu spojit se s věcmi? Co
je tato jiskra poznání? Kde uvnitř mě se duše nachází? Jaké je její postavení? Chci to vidět tváří v
tvář. Poté, tímto způsobem, můžeme jako blesk zničit všechny mylné identifikace s tělem a myslí.
Nalezením duše skrze vnitřní zkoumání můžeme zaznamenat bleskový dotyk realizace.
Od tohoto
okamžiku, nabere celý svět diametrálně odlišný směr a my budeme vidět věci jiným pohledem. „Ó,
tento hmotný svět je nežádoucí! Tyto smysly jsou nepřátelé v rouchu přátel. Když s nimi přijdu do
styku tvrdí, že s nimi mohu mít čestné přátelství a že bez nich nemohu žít. Ale to všechno je
podvod.“
Od realizace duše, od bodu tohoto úžasného poznání, můžeme začít vidět oceán
poznání. Můžeme začít vidět co je subjektivní sféra a začít toužit po tom, jak získat spojení s
touto božskou
říší. Tehdy se směr našeho života zcela změní a nastane totální změna v našem
hledání, našem standardu cíle života. A naše hledání nabere konkrétní rysy v oddanosti. Takto musíme
začít naše hledání vyšší sféry. A jak tam vstoupit? Je to opak této sféry vykořisťování.
V
Miltnově „Ztraceném ráji“ Satan říká: „Je lepší vládnout v pekle než sloužit v
nebi.“ Ale my musíme realizovat pravý opak: „Je lepší sloužit v nebi než vládnout v
pekle.“ Sloužit v nebi je mnohem nadřazenější vládě v pekle.
Energie a moc jsou důležité v
tomto smrtelném světě, ale ve věčném světě tento druh energie nemá hodnotu. Tato sféra je složena z
věčné podstaty. Není jako tato problémová sféra, která je neustále rušena, mizí, přináší zklamání a
faleš. Božská sféra je neustálá. Život tam probíhá bez jakékoli potřeby jídla, odpočinku nebo léků.
V této vyšší říši není potřeba pracovat, aby se vydělalo na chleba. Žádné z těchto věci nejsou
zapotřebí v oné sféře reality, kde je všechno trvalé a má věčnou hodnotu. Všechny tyto problémy,
díky nimž jsme tak posedle zaneprázdněni, jsou jedním úderem snadno odstraněny. To je povaha oné
sféry. A když zrealizujeme, že jsme členy této sféry, pak vyvstane otázka – co dělat? Jak
přistoupit k vyšší říši? To bude náš problém. Náš vstup tam nemůžeme znásilnit; musíme dostat víza.
Nemůžeme poroučet této jemnější sféře – musíme dovolit, aby nás mohla použít. Jinými slovy,
musíme přijmout postavení otroka. Budeme si muset uvědomit, že panování zde v tomto hmotném světě je
prokletím a otroctví ve vyšším světě je požehnáním.
A Bhagavatam nám pomůže v našem progresivním
putování k této vyšší sféře:
nasta-prayesv abhadresu
nityam bhagavata-sevaya
bhagavaty
uttama-sloke
bhaktir bhavati naisthiki
Nečisté, nežádoucí věci v nás téměř všechny
pominou, zmizí, díky našemu služebnickému sdružování se se Šrímad-Bhagavatamem a
oddaným. Sadhu a
sastra. Tímto způsobem se zevnitř projeví nepřetržité spojení s vědomím Krišny. Přerušující prvky,
které pocházejí z odříkání a vykořisťování, zmizí, obaly zmizí, a nepřetržitý proud uvnitř, spojení
s čistým vědomím Krišny vyjde ven.
Existují dva obaly: sklon vykořisťovat a sklon odříkat –
karma a jnana – duch vykořisťování a tíhnutí k poznání, které vede k osvobození. To nejsou
skutečné prvky naší duše, naše pravé bytosti; jsou to jenom obaly. A díky našemu služebnickému
sdružování se se Šrímad-Bhagavatamem a oddaným, budou tyto obaly odkryty, a uvnitř se projeví
nepřetržitý tok vědomí Krišny. Nistha znamená nairantaja, nepřetržitý.
adau sraddha tatah
sadhu-
sango‘tha bhajana-kriya
tato‘nartha-nivattih syat
tato nistha rucis
tatah
Když budou obaly odstraněny, poté v sobě najdeme tuto vnitřní plynulost toku ve spojení
s Krišnou zjeví se naisthiki-bhakti. To je naprosto jasné a čisté. Bhaktir bhavati naisthiki: potom,
na základě nistha, nepřetržitého toku, bude probíhat další pokrok na pozitivní straně –
asakti, připoutanost; bhava, duchovní emoce; potom prema, božská láska – tímto způsobem bude
postupně přicházet vnitřní aspekt oddanosti. A my budeme schopni ponořit se hlouběji do reality.
Když se vzdáme vnějších obalů a realizujeme to, co je ve vnějším světě považováno za smrt –
zemři, abys žil – budeme vstupovat do vnitřní strany víc a
víc.
Otázka: Tento verš říká: nasta-prayesv abhadresu, že nečistoty jsou
téměř zničeny. Proč ne úplně zničeny?
Šríla šrídhar
Maharaja:
To znamená, že se to děje postupně. Je tam popsán
postupný vývoj. nasta-prayesv znamená, že když přijde stupeň nistha, kdy jsou všechny nežádoucí věci
téměř zničeny, pak máme skutečnou vizi této věci. Tak jako před východem slunce, když časně ráno
začíná svítání. Slunce ještě nevyšlo, ale tma už byla rozptýlena. Tma již z větší části ustoupila,
ale slunce ještě nevyšlo. Stejně tak Bhagavatam popisuje jak se bhakti rozvíjí
postupně.
Nasta-prayesv: není to ukončeno okamžitě; je zde postupný proces sadhany – prostředek k cíli.
A postupně, pomaly, podle kapacity oddaného, jeho snahy a sadhany, se rozvíjí bhakti. Když už tma
téměř pominula, hrubé, abnormální, exploatativní symptomy jako je nízká snaha vykořisťovat
prostředí, postupně zmizí. A tímto způsobem, postupně, děláme další pokrok. Není to najednou, že
jedním úderem, je vše vyjasněno. Podle našeho bhajanu, naší sadhany, naší snahy, nežádoucí prvky
postupně zmizí, odejdou. A skrze různé stupně dojdeme k cíli.
Tyto stupně popsal Rupa Gosvami v
Bhakti-rasamrta-sindhu (1.4.15-16):
adau sraddha tatah sadhu-
sango‘tha
bhajana-kriya
tato‘nartha-nivattih syat
tato nistha rucis tatah
athasaktis tato
bhavas
tatah premabhyudancati
sadhakanam ayam premnah
pradurbhave bhavet
kramah
„Na začátku musí být víra. Osoba se musí začít sdružovat s čistými oddanými.
Poté je zasvěcena Duchovním Mistrem a dodržuje regulativní principy podle jeho pokynů. Tak je
očištěna od veškerých nechtěných zvyků a stane se pevně umístěna v oddané službě. Potom osoba vyvine
chuť a pak připoutanost. To je cesta sadhana-bhakti, vykonávání oddané služby podle regulativních
principů. Postupně se projeví oddané emoce, které zesílí, a nakonec povstane božská láska. To je
postupný vývoj lásky k Bohu pro oddaného zajímajícího se o vědomí Krišny.“
Rupa Gosvami
říká, že nistha znamená: nepřetržité spojení. Po stupni nistha je světská negativní strana
odstraněna, a poté, v pozitivní straně, můžeme dělat pokrok. Potom následují vyšší stupně: asakti,
bhava a prema. Prema má také další různé stupně: sneha, mana, raga, anuraga, bhava, mahabhava. Tímto
způsobem se bhakti rozvíjí až k nejvyšší sféře, mahabhavě.
Mahabhava znamená Radharani. Tato
nejvyšší intenzita bhakti, kterou nelze najít nikde jinde, je obsažena pouze v Ní. To se nazývá
mahabhava. Takto se bhakti, božská láska, vyvíjí v různých stupních až po nejvyšší úroveň.
