Tato kapitola je výňatkem z konverzace mezi mezi Šrílou Šrídhar Maharájou a
neurofyziologem dr. Danielem Murpheym, doktorem fyzikální organické chemie Thoudamem Singhem a dr.
Michaelem Marchettim.
Měli bychom pochopit, že žijeme ve sféře iluze. Celá věc je falešná
– všechno je částí iluze. V tomto světě iluze některé věci sice existují, ale z hlediska
skutečné pravdy dojdeme k závěru, že všechno zde je jako sen. Tento celý svět je jako sen, iluzorní
představa. A proto jakákoli část tohoto světa je také iluzorní představou. Skutečná
realita,
skutečná pravda, se ukáže, když je věc posuzována ve spojení se skutečným světem.
Společnost světců, kteří mají skutečné spojení s duchovní realitou, napomáhá tomuto vidění.
Co je
skutečné a co ne? To, co je ve spojení se skutečným já, s duší, je skutečné. Duše je vědomím ve
světě čistého vědomí. To, co je ve spojení s myslí v mentálním světě falešného ega, je falešné. Část
falešného celku je také falešná, zcela falešná. Ale má svou negativní funkci.
Všechno je pravdivé
pouze když je ve spojení s Absolutní Pravdou. V Absolutním se nachází všechno. A tak konečné nemůže
vytvořit nic, co by nebylo obsaženo v Nekonečném. Konečný svět je proto spíše stínem nebo
převráceným odrazem celé pravdy.
Můj argument vychází z tohoto: Caitanya Mahaprabhu vysvětlil, že
zatímco Šankaráčárja popřel existenci tohoto převráceného odrazu, my ji nezamítáme. Jestliže
neexistuje, proč potom přišel Šankara kázat Vedantu? Iluze znamená „toto není tamto“
– když se nějaká věc jeví jako něco jiného. Iluze znamená, že vidíme něco jinak než je ve
skutečnosti, ale současně to není neexistující. Určitým způsobem je skutečná, má svou
existenci.
Ve skutečném světě, který je vytvořen pomocí Pánovy vnitřní energie, svarupa-šakti,
tento svět iluze neexistuje. Ale z relativního hlediska, podmíněný svět má nepřímý vztah s
nepodmíněným světem. A tak mája existuje. V tomto smyslu je skutečná. Ale
je falešná v tom, že
vám nemůže dát vytoužený výsledek, který hledáte. V tomto smyslu je vše falešné.
Dr.
Marchetti: Vaišnavismus říká, že tato hmotná příroda je skutečná jen jako odraz. Avšak není
skutečná jako absolutní realita v duchovním světě. Mohl byste to vysvětlit?
Šríla
Šrídhar Maharaja: Realita se skládá z nereálné substance a reálné substance. Můžeme se na
to dívat tímto způsobem. Toto je svět iluze. Iluze znamená: „Považuji něco za své, ale ve
skutečnosti to není moje.“ Všechno patří Absolutnímu. Vše patří Jemu. Ale my říkáme: „Je
to moje,“ a hádáme se mezi sebou. Ve skutečnosti je všechno v tomto světě majetkem jiného. Ale
vlivem iluze mezi sebou bojujeme a tento boj přináší mnoho reakcí. Potíž je v tom, že duše je
zapletena do tohoto falešného boje. Jinak tento svět bitev a iluze nemá hodnotu. Ale duchovní
částečka, nekonečně malá část duchovní reality, je zapletena v tomto světě a zaujata falešným bojem
v tomto světě. Bez duchovní energie tento hmotný svět nemůže existovat. Kouzelnický trik je založen
na iluzi. Není skutečný. Přesto jsme zmateni jeho taktikou. Ta je také pravdivá. Kouzelník nebo
hypnotizér může udělat něco nereálné reálným, ale my to vlivem jeho kouzla nemůžeme
popřít.
Všechno, včetně nás samotných, patří Krišnovi. Potíž nastává, když vidíme něco jiného než
Krišnu. Separátní zájem. Vědomí separátního zájmu je kořenem všeho zla. Jsme částí Krišny, ale když
vyklíčí semínko separátního zájmu a my si myslíme, že máme nějaký svůj vlastní zájem, že nejsme
součástí Krišnova zájmu, to je kořenem takové iluze.
bhayam dvitiyabhinivesatah syad
isad
apetasya viparyayo ’smrtih
tan-mayayato budha abhajet tam
bhaktyaikayesam
guru-devatatma
Takto Písma určili diagnózu nemoci, neboli výplod falešné koncepce. Žijeme v
ráji bláznů. A samotný počátek hmotné existence začíná separátním zájmem. První odchylka od
advaya-jnany je koncepce separátního zájmu.
Otázka: Jak můžeme vědět co je
skutečně reálné?
Šríla Šrídhar Maharaja: Písma to nazývají sraddha, neboli
víra. Je to vyvinutý stupeň sukrti, neboli duchovních zásluh. Když je naše víra vyvinutá, povede nás
k sadhu-sanga, společnosti svatých osob. Vyslanci z duchovního světa, kteří se nacházejí ve sféře
reality – ve sféře nirguna, která je nad tímto světských stvořením – přicházejí
ustanovit nějaké spojení s realitou v naší duši. To je nejhlubší prvek. Spojení se světci vytváří
víru a víra může vidět realitu.
Existuje svět, do kterého lze vstoupit skrze víru, sraddhamayo
’yam loka. Tak jako barvu vnímáme očima a zvuk ušima, onen svět můžeme vnímat pouze skrze
víru. Pouze víra jej může vidět a cítit. Nejvyšší Realita nemůže být vnímána žádnými jinými smysly.
Víra je skutečnou funkcí duše a ta se probouzí díky vyslancům z Vaikunthy, světcům. Díky víře se
společnost se světci prohlubuje a prohlubuje se také spojení s realitou. Postupně se díky tomuto
procesu staneme plně vědomými. Pak realizujeme, že tento svět, ve kterém žijeme, je celý dočasný a
náš skutečný domov je někde jinde. Náš skutečný domov se nachází ve světě čistého
vědomí.
Otázka: Je to stejný proces jakým materialisté vidí svět jako
reálný?
Šríla Šrídhar Maharaja: Ne. Realizace duchovní identity je nezávislá
vůči veškerému hmotnému znečištění nebo iluzi. Tato injekce do naší duše přichází z Vaikunthy, od
věčných společníků Višnua. Vnímání duchovní reality je funkcí duše, nikoli hmotného ega nebo smyslů.
Je vůči nim nezávislé. Když je pacient v bezvědomí, doktor mu dává injekci. Pak nabývá vědomí a může
spolupracovat s doktorem a popsat mu své potíže. Ale předtím, než začne pacient spolupracovat s
doktorem, doktor musí vykonat různé věci, aby pomohl bezvědomému pacientovi. Stejně tak když jsme my
plně pohrouženi v našich materialistických činnostech, světci z vyšší sféry reality jednají jako
doktoři, aby nám vstříkli nějaké pochopení božskosti do našeho vědomí. Takto se snaží probudit náš
duchovní zájem, naše vědomí duše.
Dr. Singh: Jednou nás Bhaktivedanta Svami
Maharaja požádal, abychom pomocí vědy dokázali, že hmota pochází ze života.
Nevěděl jsem jak
začít. Jak můžeme dokázat, že hmota pochází ze života?
Šríla Šrídhar
Maharaja: Darwinova definice evoluce je, že život pochází z fosílií. Ale my říkáme pravý
opak. Evoluce zevnitř vědomí je příčinou, že můžeme vidět v tomto světě různé věci. Evoluce pochází
zevnitř, nikoli zvenku, jak si běžně myslíme. To je učení Vedánty. Realita se nevyvíjí od
nedokonalého k dokonalému; je to jen část dokonalého, která se jeví jako nedokonalá. Teorie, že
nedokonalé vytváří dokonalé je absurdní.
Je daleko rozumnější a snadnější pochopit, že část
dokonalého se nějakým způsobem stala nedokonalá. Vnímáme ji jako nedokonalou. To je přirozený a
rozumnější závěr. Musíme přijímat něco, co řekl Darwin, ale odkud pocházejí fosílie? A to, že se z
fosílií může vyvinout nekonečno, je bláznivá myšlenka. Tělo udivuje doktory s tolika úžasnými
fenomény. Nedovedou si zodpovědět tolik otázek. Jak je postaveno? Jak je vědomí, inteligence a mysl
umístěna v mozku? Tato úžasná věc, kterou najdeme v mozku, myšlení, není vytvořena hmotnou věcí.
Počátečním bodem musí být úžasná věc. My říkáme, že skutečně existuje – ta úžasná věc, zdroj
všech úžasů.
Všechno je plné úžasů. Když analyzujeme atom, budeme žasnout. Pouze my vytváříme
omezení. Ale když analyzujeme atomické části dřeva nebo kamene, budeme ohromeni. Nekonečno je všude.
Dokonalost je všude. Problém je, že jsme si svým omezeným myšlením vytvořili svět omezení. Ale my,
podmaněni vědeckým způsobem myšlení, to nejsme ochotni připustit. To je oříšek. Od největšího po
nejmenší, od nejnižšího k nejvyššímu, všechno je úžasné. Ale my to nepřipustíme. Raději se
přikloníme k fosíliím a říkáme, že vše je vytvořeno z fosílií. Ale co jsou to ty
fosílie?
Dr. Marchetti: Ale jak můžeme vědcům dokázat, že hmota pochází ze
života? Toto jsou filozofické argumenty. Vědci řeknou: „Jak můžeme využít filozofické
argumenty?“
Šríla Šrídhar Maharaja: V začátcích vzniku elektřiny,
předvedl známý vědec Michael Faraday veřejnosti ukázku síly elektřiny. V jednom svém experimentu
vyrobil elektřinu. Proudem, který vyrobil na svém dynamu, hýbal kousky papíru. Poté, co to
jedna
dáma uviděla, vyzvala ho: „Jaký je užitek z této vaší elektřiny, doktore
Faradayi?“ A on řekl: „Madam, mohla byste mi, prosím, říci jaký je užitek z
novorozeněte?“
Je smrt něco filozofického? Smrt je zde, aby zničila všechny ostatní věci
– jestliže nepřijmete útočiště u filozofie. Jenom filozofie může čelit největšímu nepříteli
– smrti. A smrt není omezená jen na určité věci; zahrnuje celý svět. Slunce, měsíc, hvězdy,
tuto zeměkouli a vše ostatní postupem času zanikne. I samotní vědci to říkají. Chceme-li žít mimo
tuto sféru smrti, filozofie nám pomůže získat věčný život věčného pokoje. Jenom filozofie nám to
může dát.
Veškerá vědecká technologie je pouhým pokusem zvětšit pohodlí tohoto života. To vše je
nepřítelem duše, smrtelným nepřítelem. To vše nás vede do hrobu. Hrob je skutečnost a pouze když k
tomu přistoupíme filozoficky, získáme úlevu. Jinak je s námi všemi konec. Tyto materialistické
vědecké koncepce jsou vychytralí nepřátelé, kteří nás obklopují. Pokoušejí nás: „Žij v hmotném
světě; my ti pomůžeme.“ To je iluze.
Dr. Marchetti: Když říkáte, že
svět je v mysli, není to idealismus?
Šríla Šrídhar Maharaja: Berkeleyho
idealismus je: ne že my jsme ve světě, ale svět je v naší mysli. Samozřejmě, ve vyšším smyslu, se
nás mysl netýká. Hmotná mysl je také částí světa iluze. Duše žije ve sféře duše a mysl, ego a vše
ostatní, je závislé na duši.
Kdyby byla duše odejmuta, nezůstane nic. Zde také, kdyby byl odňat
život, tělo zanikne. Kdyby byly duše odejmuty z tohoto světa, nic nezůstane. Duše je realita. Tato
světská realita je popsána jako iluze, která se objevuje v duši, podobně jako když se nám zdá sen.
Duše samotná je nezávislá. A když se duše vrátí do světa duší a stáhne vědomí z této sféry, nic
nezůstane. Je to vše temnota. A nemůže existovat nezávisle. Čili, tato hmotná realita byla vytvořena
díky vzbouřeneckému postoji duše, jejímu nezdravému postoji.
Tak jako když nemocný člověk prožívá
delirium. Nemoc je příčinou deliria. Delirium samotné nemá nezávislou existenci. Halucinace, které
vytváří jeho mysl, neexistují. Pokud chcete odstranit delirium, musíte ošetřit pacienta. Jeho mozek
potřebuje
lék. Když je vyléčen, svět deliria mizí. Podobně, duše vyvinula nemocný stav a trpí
deliriem. A když duše trpí tímto deliriem kolektivně, tento svět se jeví jako skutečný. Kolektivně
je mnoho poblouzněných osob spojeno nebo odpojeno s touto hmotnou realitou.
Dr.
Murphey: Jaký je potom rozdíl mezi světem reality a hmotným světem?
Šríla
Šrídhar Maharaja: Tento hmotný svět je pouze odraz úplné reality; je to koncepce, která nám
připadá vzrušující. Vlivem sobeckého zájmu o požitek jsme přijali toto stvoření Pána. Naše duchovní
vize je zakryta brýlemi předsudku a vidíme věci překrouceným způsobem. Nemůžeme vinit Pána; měli
bychom vinit naše brýle. Vše je určeno pro Něj. Jediný rozdíl v našem vidění reality je, že je
zbarveno barvami mnoha druhů sobeckých zájmů. A různé planetární systémy v materiálním světě jsou
různými podoblastmi požitku a vykořisťování. Naše deformované vědomí je zdrojem těchto různých barev
věcí, které nás obklopují.
A když budou tyto iluzorní koncepce zcela odstraněny, zjistíme, že
všude je Krišna a jenom Krišna. A když bude odstraněna koncepce Božství jako Pána a Vládce, potom
duše, na základě dalšího impulsu vědomí Krišny, najde samou sebe ve Vrndávaně. Ale abychom dosáhli
tohoto stupně, musíme se oprostit od vědomí těla, mysli, nebo vědomí Země, či planety. Všechny sféry
omezených koncepcí musí být překonány. Od duše k Nadduši, musí duše postupovat hlouběji a hlouběji
do reality. Tam najdete všechno. Tam realizujete, že Rádhárání a Krišna ve Vrndávaně nejsou
smyšlení. Nejsou ani poezií, ani představou.
Jediný požadavek je vyvinout naši hlubší povahu,
naší skutečnou identitu skrze sebeurčení. Sebeurčení ve Vaišnavské koncepci znamená svarůpa-siddhi,
duchovní identita. Kdo jsem? Jaké je moje hlubší já za mojí myslí nebo inteligencí? Kde jsem? Jaký
je můj vnitřní zájem? Musím vstoupit do sféry reality, musím získat zpět své skutečné já. A ve
spojení s vědomím Krišny vstoupíme do prostředí a uvidíme jaký svět skutečně je.
Když se napijeme
vína nebo jedu, dostaneme se do stavu kdy jsme mimo sebe. Vidíme věci pokřiveným způsobem.
Nebudeme
schopni rozpoznat vlastní sestru nebo matku a zvířecím způsobem budeme vidět všechno
jako objekt našeho požitku. Hrubá žádostivost zakryje naše celé vidění. Potom opět, když
vystřízlivíme, uvidíme stejné věci, ale budeme je vnímat jinak.
Tímto způsobem musíme být
připraveni jít hlouběji pod povrch reality a zjistit kdo jsme, jaký je náš skutečný zájem. Skrze
sebeurčení se musíme učit vidět věci opačným způsobem než je vidíme nyní. Musíme se snažit pochopit
jak najít sebe sama. A odevzdáním se Krišnovu zájmu se snažme vrátit domů, zpět k
Bohu.
