Fosilismus, hypnotismus, vesmír:

Fosilismus, hypnotismus, vesmír

Tato kapitola je z konverzace mezi Šrílou Šrídhar Maharajou a neurofyzikem Dr. Danielem Murpheym a organickým chemikem Dr. Thoudamem Singhem.

Dr. Singh: Když vědci mluví o evoluci, tvrdí, že život se vyvinul z hmoty. Já jsem vás slyšel mluvit o evoluci se značně odlišnou koncepcí. Vy tvrdíte, že vše se vyvíjí z vědomí.

Šríla Šrídhar Maharaja: Ano, nejdříve existuje vědomí a pak až hmota. Podstatou všech hmotných věcí je vědomí, které je duchovní. Vědomí může kontaktovat vědomí přímo. Když se vědomí vyvíjí do stádia hmoty, hmotné koncepce, projevuje se jako mlhavé vědomí; nejdříve je mlhavé vědomí a potom hmotné vědomí. Ale to všechno má svou duchovní stránku. A jelikož my jsme věčné duše, naše přímé spojení je ve skutečnosti pouze s vědomým aspektem existence. Například, Země je považována za ženu. Podle Véd je vládnoucí božstvo Země, žena. A Slunce je považováno za dévatu, mužského boha.
Duše, přicházející do hmotného prostředí, musí přijít skrze nějaký mlhavý odraz vědomí, čidábhása. Teprve potom může duše pociťovat hmotné vědomí. Předtím, než se čisté vědomí vyvine do hmotného vědomí, projde skrze mlhavé vědomí neboli čidábhása. Čili, v pozadí každé hmotné věci existuje duchovní koncepce. Nemůže to být jinak.

Dr. Singh: Co je čidábhása?

Šríla Šrídhar Maharaja: Něco jako mysl. Předpokládejme, že vědomí chce vnímat hmotu. Když vědomí přichází do hmotného světa, aby poznalo hmotný svět, nejdříve musí projít skrze hmotné vědomí a pak může vnímat, co je hmota. Podle Darwinovy teorie, hmota postupně vyvíjí vědomí, ale předtím, než by vyvinula vědomí, by musela vyvinout nějaké mlhavé vědomí, poté mysl a pak až duši. Ale ve skutečnosti je to přesně naopak. Čili, subjektivní evoluce je podobná objektivní, neboli materiální evoluci. Ale v evoluci vědomí existuje nejdříve Nadsubjekt a až potom individuální duše, neboli subjekt, džíva. A potom, z tohoto subjektivního vědomí džív, se vytváří hmota. Ale vědomí,dříve než začne prožívat hmotu, musí projít mlhavým vědomím.
Já říkám, že proces evoluce se vyvíjí seshora dolů. Absolutní Realita – jestliže existuje něco, co je Absolutní Realitou – musí mít dvě vlastnosti. Jaké? První, slovy Hegela, je, že musí existovat sama o Sobě: je sama Sobě vlastní příčinou. Druhá, a pro nás více důležitá, je, že je sama pro Sebe. Existuje, aby naplnila svůj vlastní účel. Není podřízena žádné jiné bytosti, jinak by bylo její postavení druhořadé. Absolutní Realita je plná v Sobě. Všechny ostatní věci pocházejí z Ní. Dokonalá substance již existuje. To, co se nám jeví jako nedokonalé, je pouze produktem našich vlastních nedokonalých smyslů.
Nedokonalé musí záviset na dokonalém, na nejvyšší realitě. A tak nedokonalé může být stvořeno Jím, aby dokázal Svou dokonalost. Aby byla dokázána dokonalost Absolutního, existuje podmíněná a nepodmíněná, konečná a nekonečná realita. Nedokonalý svět má proto nepřímý vztah k pravdě.
Nicméně, vědomí se nemůže ihned přetvořit do koncepce hmoty. Aby se mohlo stát materiálním vědomím, musí projít určitým procesem. Vývoj a zánik tohoto hmotného světa začíná z okrajové pozice, z okraje vyšší věčné energie. To se děje pouze na okraji svarůpa-šakti, která je systémem, zodpovědným za vývoj duchovní sféry, a věčně vyvíjí dynamický celek. Není pravda, že nerozlišnost je původem rozlišnosti. Věčně rozlišná substance existuje. Tato sféra je naplněna lílou, dynamickými zábavami. Jestliže může být statická věc považována za věčnou, proč by nemohla být také dynamická věc považována za věčnou? Tato sféra, svarůpa-šakti, je uvnitř plně vyvinutá. Je věčná. Vývoj a zánik existuje pouze v případě degradace jemného ducha na hrubou platformu a jeho vývoje k dokonalosti. V tomto případě existuje vývoj a zánik, avšak ve věčném sídle svarůpa-šakti, tyto věci neexistují.

Dr. Singh: Objektivní evoluce je to, co moderní věda nazývá Darwinovou evolucí, ale jak se vyvíjí subjektivní evoluce ve vědě vědomí Krišny?

Šríla Šrídhar Maharaja: Uveďme příklad hypnózy. Vlivem mystické hypnózy může nadsubjekt ovládat subjekt, aby viděl
jistou věc a on je nucen tuto věc vidět. Někdo si může myslet, že když vidíme např. kámen, kámen nás nutí, abychom jej viděli jako kámen, ale je to přesný opak: my jsme nuceni jej vidět jako kámen vlivem nadsubjektu, který projevuje všechno podle Své vůle. Když poručí: „Viď kámen,“ pak budeme vidět kámen. Veškerá vláda nad vším, co vidíme, spočívá v Jeho rukou. V tomto objektivním světě není žádná síla, která by ovládala to, co vidíme. Objektivní svět je plně pod vládou subjektivního. To je potvrzeno v Bhagavad-gítě, kde Krišna říká: pasya me yogam aisvaryam: „Když řeknu, uzři Mou mystickou sílu, budeš ji vidět. Nemáš jinou možnost.“
Krišna říká: mattah smatir jnanam apohanam ca: je prvotní příčinou paměti, zapomnění a inteligence. Je Ovladatelem. Pro Své vlastní potěšení, pro Svou lílu, může udělat cokoli. A to neplatí jen v tomto hmotném světě, ale i v Jeho vlastní říši. Tento výrok z Gíty se týká této brahmadžjóty, tohoto hmotného světa. Hlavní myšlenkou tohoto výroku je, že od nižších planetárních systémů až po nejvyšší – celá oblast vývoje a zániku – vše je ovládáno Jím. Nic se neděje vlivem nějaké vnější věci. Veškeré dění existuje díky Centru, které vše ovládá.
A realita je subjektivní. Je založena na vědomí. Barvu vnímáme skrze oko. Není to tak, že je zde barva a oko ji zachycuje. Je to pozorovatel, který vidí skrze oko a vnímá barvu. Barva je tedy vjem. Její skutečný původ pochází z jemné sféry existence. To je povaha reality: hrubé pochází z jemného. Ovšem ve filozofii sánkhji je to vše rozděleno. Podle filozofie sánkhji, existují tři fáze reality: vnímání, smysly a smyslové objekty. Zvuk je vytvářen uchem, barva je vytvořena okem, atd.
Smyslové objekty jsou v kvalitě nevědomosti, tama-guna, smysly jsou v kvalitě vášně, radža-guna, a schopnost vnímání je v kvalitě dobra, sattva-guně. Z nich se pak vyvíjí světlo, oko a barva; obloha, ucho a zvuk. Tímto způsobem existují tři druhy hmotné reality: tama, radža a sattva. Čili, hrubý svět pochází z jemného skrze kanál vědomí. Vnímatel, nástroj vnímání, vytváří objekt svého vnímání.
Zkuste pochopit tento princip hypnotismu. Celá věc je hypnotismus – celé stvoření – a je kompletně v rukou Nejvyššího Subjektu. Všechny hmotné zákony nemají žádný význam. Všechny zákony a pomocné zákony se vztahují k subjektivnímu světu.

Dr. Murphy: Ale jak může osoba vnímat tento druh hypnotismu?

Šríla Šrídhar Maharaja: Jak předtím víme, že když v laboratoři sloučíme vodík a kyslík – dva plyny – vznikne voda? Jen když osoba dosáhne jistého stupně vědeckého poznání, může vědět, že jemnější věc jako plyn, může vytvořit hmatatelnou věc jako je voda. A podobně, když máte znalost o vyšší substanci, pak můžete pochopit jak z jemného vzniklo hrubé.
Relativní svět je převráceným odrazem Absolutní Reality. A proto původ vzniku by měl být přisuzován vyšší věci. Není to tak, že nižší věc může vytvořit vyšší, ale pro vyšší věc je snadné vytvořit něco nižšího. To není těžké pochopit.
Moderní věda v podstatě říká, že kámen může vytvořit duši. Ale proč nezvážit to, že duše může vytvořit kámen? Musíme se dotazovat na tento proces – jak může duše vytvořit kámen. Ale my jsme to zavrhli a místo toho tvrdíme, že kámen postupně vytváří duši – s oblibou se zabýváme touto teorií. Proč? Jemné by mělo být považováno za důležitější než hrubé. Proč bychom měli uvažovat způsobem, že člověk stvořil Boha, a ne, že Bůh stvořil člověka?

Dr. Singh: Bůh je tedy kouzelník a my jsme Jeho subjekty?

Šríla Šrídhar Maharaja: Je nejen kouzelník, je víc než kouzelník. Není pouze typ kouzelníka, který je v dosahu naší zkušenosti.

Dr. Murphey: Jaká je role Yogamáji, Pánovy vnitřní energie?

Šríla Šrídhar Maharaja: Je součásti věčné Krišnovy společnosti. V naší koncepci Božství, puruša a prákriti, mužské a ženské, existují spolu. Ovladatel a energie, podstata a energie, jsou nepochopitelně propojeni. Jinak, kdybychom považovali Nejvyšší Duši za nezávislou od jakékoli energie, byla by to koncepce brahmanu od Šankaráčarji: nejvyšší vědomí jako nerozlišná jednota. Čili, Absolutní Pravda zahrnuje oba: zdroj energie i energii – puruša i prákriti – vědomí s energií.
V božské sféře existují tři prvky: gjána, bala a krija. Věčný aspekt Absolutního Celku je rozdělen na tři části: energie, vědomí a extáze. Myšlení, chtění a cítění. Sat, čit, ánanda. Sat, energie
udržující existenci, je Baladévova energie, bala. Čit, aspekt vědomí, je Vásudéva (gjána). A ánanda, extatické cítění, je Rádhika (krija). Gjána, bala, krija (poznání, síla a cítění); sat, čit, ánanda (věčnost, poznání, blaženost); sandhiní, samvit, hladiní (existence, realizace, extáze): Baladéva, Krišna, Rádharání. To jsou tři fáze advaja-gjány, neboli jednoho celku. Tento jeden celek lze v jeho základním rozvinutém stupni chápat třemi způsoby: hlavní vědomí, hlavní energie a hlavní uspokojení. Nejvyšší realitu tedy můžeme vnímat v těchto třech fázích. Gjána, bala, krija. Myšlení, cítění, chtění. Sat, čit, ánanda. Satyam, šívam, sundaram (věčnost, příznivost, krása). A tyto tři principy jsou vyjádřeny skrze vývoj a zánik ve věčnosti a smrtelnosti.
Tyto aspekty teismu byly probrány velice vědeckým způsobem v Šrí Krišna-samhítě od Bhaktivinódy Thákury. Jednou jsem podle tohoto hlediska zvažoval otázku planet ve Védské kosmologii. Víme, že při pohybu různých planet, vzniká zatmění slunce, které je způsobeno stínem měsíce dopadajícího na Zem. Avšak v Písmech je psáno, že během zatmění pohlcuje slunce nebo měsíc, planeta Ráhu. Když byl Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura ve svých posledních dnech v Purí a nastalo zatmění, jeden oddaný, o němž bylo známo, že zná siddhántu, závěry Písem, seděl vedle Prabhupády. Najednou se začal posmívat ideji dané v Bhágavatamu, že během zatmění, jsou slunce nebo měsíc pohlceni Ráhuem.
Nemohl jsem tolerovat, že pronesl takovou poznámku o Bhágavatamu a namítl jsem, že k tomu, co je psáno v Bhágavatamu, by se nemělo stavět lehkovážně. Argumentoval jsem trochu vzdálenějším příkladem. Řekl jsem, že Šríla Bhaktivinóda Thákura ve své Jaiva Dharmě vytvořil tolik různých charakterů, ale já si o nich nemyslím, že jsou imaginární. To, co napsal, se mohlo stát v jiném miléniu (kalpě), nebo dni Brahmy a nyní to vyšlo na povrch. Tímto způsobem jsem se snažil podpořit kosmologické postavení Bhágavatamu argumentováním, že to, co se projevuje jako realita, musí mít také své skutečné postavení. Nemůže to být jinak. Tímto způsobem jsem argumentoval a Prabhupáda mě podpořil.
Pochopit postavení planety Ráhu, o které hovořili Šukadeva
a Vyásadeva, je geograficky nemožné, ale jejich prohlášení jsou v Šrímad-Bhágavatamu, a doslovný význam Písem by neměl být brán lehkovážně. Bhaktivédanta Svámí Maharája považoval doslovný význam Písem za důležitý a předložil Bhagavad-gítu, takovou, jaká je. Uvažoval jsem: „Jak mohu dokázat to, co tvrdí Šrímad-Bhágavatam? Nevím. Ale to, co je řečeno v Šrímad-Bhágavatamu, musí být pravda. Věřím v to.“
V Písmech existuje mnoho výroků o kosmologii vesmíru. Árjové, duchovně pokročilí lidé z dávných dob, pohlíželi na vše jako na vědomí. Viděli, že stín je také vědomí. Stín, ábhása, je také považován za stupeň vědomí. Pouze skrze toto stinné stadium vědomí můžeme dojít k hmotné koncepci věci. Předtím, než dojdeme ke koncepci stínu, musíme projít určitým mentálním stupněm, a zosobnění může být přiřazeno k tomuto mentálnímu stupni. Zosobnění stínu se může nazývat Ráhu.
Když duše přistupuje k hmotě, hmotnému světu, nejdříve musí projít stínovým stupněm vědomí, zvaném čidábhása. Vědomí prochází stínovým stupněm vědomí do hmoty, nevědomí. A tento stínový stupeň vědomí má svou osobnost. Je také vědomá a může být nazvaná Ráhu.
Každá hmotná koncepce předpokládá duchovní koncepci určité věci. Stín, skrze který musí vědomí projít, aby mohlo vnímat věci jako hmotné, má osobnost, a v Bhágavatamu ji rišiové, znalci pravdy, označují jako Ráhu. Jelikož jsou vysoce pokročilí, vnímají osobní aspekt existence všude. To, co my vnímáme jako mrtvou hmotu, oni vnímají jako vědomí. Proto na věci vždy pohlížejí jako na osoby.
Když se duše rozhodne vnímat materiální koncepci, musí projít skrze médium, které mu umožňuje vidět věci jako hmotné. Co je konkrétní hmota není známo. Je to pouhý výsledek vědomí. A vše hmotné musí mít nějaký vědomý původ nebo původ osobního vědomí. Musí existovat osobní koncepce Slunce, Měsíce, Země a všech planet. Předtím, než dosáhneme koncepce stínu nebo jiného objektu, musí duše projít skrze vědomý stupeň. Tento stupeň má určitou duchovní existenci jako osoba. Proto Bhágavatam označuje Slunce, Měsíc, a planetu Ráhu, jako osoby. Všechno – Země,Měsíc, hvězdy a planety – mají osobní koncepci. V pozadí toho, co my vnímáme našimi omezenými smysly,všechno, co se považuje za hmotu, musí mít svou osobní koncepci. Bez vlivu osobní koncepce, vědomí nemůže dosáhnou stupně hrubé hmoty.
Proto v starobylých Písmech nacházíme, že velcí světci a rišiové vnímají všechno v tomto světě vždy jako osobu. I když pro nás je to mrtvá hmota, oni to považují za osoby. Proč? Hmota je spíš stínem osobní bytosti. Osobní vědomá bytost je víc reálná, a hmota, kterou vnímáme skrze nejasné vědomí, je méně reálná.

Dr. Murphey: Ten stín je tedy Ráhu?

Šríla Šrídhar Maharaja: Když si představíme osobního představitele tohoto stínu, bude to Ráhu. Vše je vědomé. Stín, jeho důsledek – všechno. Když je měsíc mezi sluncem a zemí, dopadá sem stín měsíce, a to co dopadá, je také vědomé. Nejdříve je všechno vědomí – a až potom hmota. Z osobní koncepce se věci vyvíjí na hrubé vědomí. Všechno je osobní. A tak rišiové s takovou vizí reality vnímali vše jako osoby – stromy, hory, slunce, měsíc, oceán. Když čisté vědomí přichází prožívat hmotu, pak zde nejdříve musí být jakýsi smíšený stupeň, a to je osoba trpící v zajetí karmy. Osoba znamená, že v současnosti ještě není plně vyvinutou duchovní osobou, ale ve smíšeném stavu. A tak to, co rišiové tvrdí – že vše je osoba – je skutečné; není to výmysl.
Vše je vědomé. Tak jako současní vědci říkají, že vše je hmota, my máme skutečný důvod myslet si, že vše je vědomé. To, co vidíte, není důležité; můžeme přímo cítit, co je v naší povaze. To je vědomí. Naše vědomí může být na vyvinutém nebo degradovaném stupni, ale vědomí je nám blíž. Cítíme pouze naši mentální energii.

Dr. Murphey: Je to pro nás trochu těžké plně to pochopit. Když vidíme barvu, co ve skutečnosti vidíme?
Šríla Šrídhar Maharaja: To je mentální stupeň.

Dr. Singh: Jaká je realita toho objektu?

Šríla Šrídhar Maharaja: Realita – ta je v duši. Pouze duše je reálná. Ten, kdo vidí, je realita. Subjekt je reálný. A to, co subjekt cítí, to z něj také vychází.

Dr. Singh: Ale jsou objekty, které subjekt vnímá, také
osobnosti?

Šríla Šrídhar Maharaja: Všechno má své zastoupení v původní, osobní, vědomé, duchovní realitě. Jinak by nebylo možné, že by se odrážela v této sféře jako hmota. Nejdříve je zde vědomí, a poté, když je v hrubějším stavu, jeví se jako hmota. Při studiu ontologie se učí, že když studujeme určitou věc, i když víme, že se jeví určitým způsobem oku a určitým způsobem uchu, to všechno jsou jen vnější projevení. Nezávisle na těchto projeveních, ontologický aspekt věci – to, co je, realita věci – je neznámé a nepoznatelné. Moje pochopení je, že když chce vědomí pociťovat nevědomou hmotu, musí projít skrze vědomou sféru, aby dosáhla materiálního objektu. Čili, plné vnímání této hmotné věci musí být vědomé; a vědomí vždy označuje osobu. Nejdříve je zde koncepce a až potom hmotná idea.
Vědomý svět je velice blízko a hmotný svět je velice vzdálený. Proto velcí rišiové, jejichž myšlení bylo vysoce vyvinuté, oslovovali vše, co v prostředí viděli, jako by to byly osoby. Ve Védách, starobylých Písmech Indie, nacházíme, že světci a mudrci jsou vždy uprostřed tolika osob. V pozadí je všechno osoba.

Dr. Murphey: A osoba znamená myšlení, cítění, chtění.

Šríla Šrídhar Maharaja: Myšlení, cítění, chtění – živá bytost má tři fáze. A stejně tak je to i s Bohem a Jeho energií. Nejdříve existuje subjekt a pak jeho zkušenosti. Zkušenosti nejjemnějšího charakteru přicházejí jako první a je jim přikládána největší důležitost. A když subjekt vstoupí do vzdálenější oblasti, aby pocítil hmotu, bude to nejvzdálenější bod od něj. Vše, čím je obklopen, bude chápat jako osobní.
Osobní koncepce jasně ukazuje, že hmota je vzdálená. Přímé spojení vědomí je se stínem, odrazem materiálního, do vědomého světa. To může pochopit jenom duše. Jestliže hmota může existovat nezávisle, potom má také stín ve vědomém světě a duše je ve spojení s tímto stínem.
Jinými slovy, existuje osoba a potom tělo. Tak jako je tělo projevem vědomého živého zástupce, podobně je hmota následkem ducha. Bez ohledu na veškeré hmotné vědomí, všechno, co je v přímém kontaktu s duší, je osobní. Čidábhása je něco jako mentální substance, kterou máme uvnitř.
Existují dva druhy osob, kšara a akšara: čistá osvobozená duše a duše v zajetí hmoty. Osvobozené nebo neosvobozené bytosti, které se nacházejí v tomto světě hmotných transakcí, ať už jako pohyblivé nebo nehybné bytosti, nebo v jakékoli formě, by měly být považovány za osoby. Jelikož všechno je jednotkou vědomí, všechno má osobní existenci.

Dr. Murphey: Navenek tedy vidíme Gangu jako vodu, ale ve skutečnosti je to osoba.

Šríla Šrídhar Maharaja: Všechno je osoba. Předtím, než přijdeme k hmotné koncepci, musíme projít skrze osobní koncepci, neboli aspekt této věci. Ve Vrindávaně je vše vědomé, ale některé věci vystupují pasivním způsobem. Ale všechny jsou vědomé: řeka Jamuna, krávy, stromy, ovoce – všichni jsou vědomí, duchovní, ale vystupují různými způsoby. Jelikož měli Árjové schopnost vnímat tuto vědomou povahu ve všem, viděli veškerou přírodu jako vědomou a osobní a oslovovali všechno jako vědomé.
Vědomí a osobnost jsou univerzálním základem reality. Všechno, co vnímáme, je vědomé. Odraz hmotného předmětu je ve mně a sféra uvnitř ve mně je vědomá. Subjekt je vědomí, a ať už je objekt jakýmkoliv předmětem, vrhá svůj stín do sféry vědomí. Pozorovatel jakékoliv objektivní reality je zahrnut od začátku až do konce pouze ve vědomí a nemůže mít žádnou koncepci hmoty mimo vědomí.

Dr. Murphey: Jak můžeme rozlišit vědomí od mysli?

Šríla Šrídhar Maharaja: V Bhagavad-gítě je rozdíl mezi vědomím a myslí naznačen následovně: indriyani parany ahur. Co je átma, duše, duchovní koncepce? Musíme dojít ke koncepci světa určitým procesem. Vylučovacím procesem můžeme zaznamenat co je mysl. Je řečeno, že základem mysli je přijímání a zamítání: sankalpa-vikalpa: „Chci to, nechci tamto.“ Co je mysl? Věc, která projevuje apatii a sympatii k vnějšímu světu. To je mysl. Musíme v sobě zaznamenat, co je tato věc. Je v nás, a my musíme vstoupit do svého vlastního já a snažit se získat nějakou osobní zkušenost, co je mysl. Poté, vnitřní analýzou, můžeme přijít přímo do styku se schopností rozlišování, rozumem, inteligencí, tázáním se: „Co
je inteligence? Kde se ve mně nachází?“ Měli bychom se snažit najít ji a přijít s ní přímo do styku. Měli bychom se dotazovat: „Co je mysl? Je ve mně. Ale co je to? A co je rozum, který se ve mně nachází? Jaký je zdroj mysli a inteligence? A po překročení úrovně schopnosti rozlišování, co je duše?“ Musíme se snažit jako jogíni, přijít přímo do styku s prvky, které jsou v nás. Mysl a inteligence jsou v každém z nás. Proč bychom nemohli být schopni objevit přesně, co jsou, vidět vnitřně, co jsou?

Dr. Murphey: Když naše víra roste určitým směrem, jak můžeme vědět, že naše realizace přicházejí z našeho vnitřního já, z našeho vnitřního vědomí a ne spod vlivu prostředí, okolností, které nás obklopují?

Šríla Šrídhar Maharaja: Naše já je ve spícím stavu, ale díky určité vnější pomoci může být probuzeno, tak jako když někdo spí a může být probuzen vnějším zásahem. Je to něco podobného. Někdo spí, ale když se, vnější pomocí, probudí ze svého spánku, znovu si začne být vědom sám sebe. Je probuzen, a jeho vědomí samého sebe se vrátilo a okamžitě ví: „Byl jsem takový a takový; jsem takový a takový.“ S pomocí našich přátel můžeme obnovit naše zdraví. Stejným způsobem, když pokračujeme v praktikování procesu bhakti, staneme se víc a víc vědomí si samých sebe a reality. Jsme sami sobě zárukou.

Dr. Murphey: Chtěl jsem objasnit jeden bod. Kapila, ve svém analytickém systému sánkhji, říká, že pradhána je ‚neprojevená hmota, která je věčná.‘ Vy říkáte, že všechno je vědomí. Je pradhána také složena z vědomí?

Šríla Šrídhar Maharaja: Ano. To, co je hmotné, je pouze mylnou koncepcí, která je příčinou celé této hmotné existence. Ale má také svou osobnost – bohyni Dévi.
Svět začíná v rámci iluze. Pokud máte správnou koncepci, poté můžete vnímat Krišna-lílu všude. Všechno vás bude podněcovat k Vrindávaně. Nebudete vidět vnější věc, jste-li osvobozeni od mylné koncepce. Blázen má narušený mozek. Může být uprostřed přátel, ale je ztracen ve svém šílenství, ve své paranoi. Když se vrátí do svého normálního stavu, vidí stejnou věc – všechny jako přátele. Stejně tak je vše v pořádku – pouze nemoc, naše mylná koncepce musí být odstraněna.

Dr. Murphey: Ta nemoc je nedostatek vědomí Krišny.

Šríla Šrídhar Maharaja: Nedostatek vědomí Krišny znamená mylnou koncepci, nemoc. To je popsáno v Šrímad-Bhágavatamu: bhayam dvitiyabhinivesatah syad – nemoc znamená separátní zájem. Odchýlení se od našeho normálního duchovního postavení, rozvoj mylné koncepce, je založen na přitažlivosti – vizi – separátního zájmu. To je hlavní příčinou celého nedorozumění. Koncepce místního, oblastního zájmu, zapříčinila rozdíl mezi správnou koncepcí a mylnou koncepcí. Odchýlili jsme se od centrální koncepce. Z univerzálního vědomí jsme přišli do této lokální sféry. A podle stupně vědomí a jeho rozvoje od lokálního k univerzálnímu vědomí, můžeme najít sami sebe na mnoha různých planetách neboli sférách existence: bhur, bhuvah, svah, jana, mahar, tapa, satya – všechny tyto různé stupně vývoje jsou zahrnuty v tomto procesu provincionalismu a univerzalismu. Ale ztráta vědomí Centra je příčinou celé této hmotné existence.
Na druhé straně ten, kdo si je vědom organického celku, je v nejbezpečnějším postavení. To je správné přizpůsobení se. A špatné přizpůsobení se je příčinou našeho současného stavu. Přizpůsobení se znamená život. Je to osvobozený život; a být obětí špatného přizpůsobení se znamená přistoupit k bolesti a neštěstí. Všechno v prostředí je správné, jedinou potíž najdeme v koncepci zvláštního sobeckého zájmu. Naše averze k univerzálnímu zájmu je příčinou našeho oddělení se od koncepce celku a od štěstí a zdraví. Přišli jsme o štěstí naše zdravé pozice a příčinou je sobecký zájem.
Absolutní Autokrat je absolutně dobrý. Není zde tedy místo na stížnosti vůči Němu. Krišna říká: suhadam sarva-bhutanam. Je vlastníkem všeho – ve srovnání s tím – jsme nic. Přesto je našim přítelem. Neměli bychom na to zapomínat. Jsme zastoupeni v Něm. Naše oddělení od Něj je příčinou utrpení, které prožíváme. My, a jiní nám podobní, jsme ztratili víru v Něj, ale On je náš přítel. Závidíme Mu a myslíme si: „Já nejsem pánem? Někdo jiný je pánem – to je nesnesitelné. Žádné daně bez zastoupení! Ale naše zájmy jsou skutečně zastoupeny v Krišnovi. On se o nás stará dokonce víc než si to uvědomujeme. Proč na to zapomínáme?
Když se upevníme v této víře, budeme v pořádku. Je to naše chyba, že trpíme. Z univerzálního hlediska neexistuje ve vizi žádný rozdíl.Isad apetasya, odvrátili jsme se od našeho Pána. Ale měli bychom si pamatovat, že On je našim pánem, příznivcem. On je našim ochráncem. Odchýlení se od tohoto vědomí znamená neštěstí nekonečného rozsahu. Příčina tohoto neštěstí je velice jemná a nepatrná; je to naše mentalita separátního zájmu. A výsledkem toho je, že jsme byli podmaněni nepřátelským táborem.
Patandžali řekl, že směřujeme ke zlu inteligentním, organizovaným způsobem. To není jenom šílené, ale také hříšné. A to je podle Patandžaliho horší než šílené. A jak může získat duše úlevu z tohoto politováníhodného stavu? Šílenec vlastní všechno – je pouze mimo svou mysl. Jeho vědomí musí být řádně seřízeno. Poté zjistí: „Ó, všechno je v pořádku – chci jít domů.“ V současnosti je jeho vědomí zapomenuto. Není doma; jeho vědomí musí být tlačeno k domovu.
To je problém. Náš Guru Maharája říkával: „Neuznávám žádnou nouzi v tomto světě – kromě nouze z nedostatku vědomí Krišny: jagate eka matra hari-katha-durviksa chama ara kona durviksa nai.“ Když byl v zápalu, používal toto vyjádření. Říkával: „Všem, ode dveří k dveřím, říkejte: ‚Krišna je Nejvyšší, vy všichni jste služebníci Krišny.‘ Připomínejte to každému, ode dveří k dveřím. Poté zjistí: ‚Ó, mám všechno co potřebuji. Jsem krišna-dása, služebník Krišny. Musím se spojit s Krišnou.‘ Tento odkaz musí být předán a pak bude vše v pořádku. Neexistuje žádný nedostatek ničeho jiného. Neexistuje skutečné neštěstí kromě toho, že jsme zapomněli na Krišnu, našeho Pána. To je jediný bod, který musíme vyzdvihovat. To je univerzální potřeba. Nepřipouštím žádnou jinou nezbytnost než to.“
V tomto světě neustále hoří oheň; ale není potřeba hasit tento oheň, protože my nemáme nic společného s tímto světem, který bude tímto ohněm spálen na popel. Všechny naše vnitřní potřeby mohou být uspokojeny pouze ve spojení s Krišnou. Všechny ostatní věci jsou nepotřebné. Mohou být spáleny na popel nebo pohlceny záplavou. Nemáme skutečný zájem o žádnou z těchto věcí. Naopak,tato hmotná spojení nás stahují zpět, směrem k nesprávné věci. A výsledkem toho je, že nemůžeme dovolit své mysli, aby byla přitahována Krišnou. Věci tohoto světa, neboli pouta, jsou všechny negativní; všechny tyto věci jsou našimi nepřáteli. Celý vesmír může být spálen na popel a nás to nijak nezasáhne. Svět může být zničen – Země, slunce, měsíc, hvězdy – všechno může zaniknout, ale my pořád zůstáváme. Duše je věčná. A když máme spojení s Krišnou, všechny věci z tohoto světa jsou pro nás
nepotřebné. Proč bychom měli žít v tomto smrtelném světě a mylně se ztotožňovat s masem a krví? Uvažujeme jen v rámci toho, že se rodíme a umíráme. Ale to všechno je jen falešná představa.
Všechno je vědomé. A když to plně realizujeme, upevníme se ve sféře svarupa-šakti v duchovním světě. Tam mohou různé živé bytosti vystupovat jako hmota: jako Jamuna, jako voda, rostliny, stromy, ale všichni jsou vědomými jednotkami, které pouze vystupují různými způsoby.

Dr. Murphey: Je řečeno, že když se Krišna jde koupat do Jamuny, všechny vlny spěchají obejmout Krišnu.

Šríla Šrídhar Maharaja: Někdy kameny tají, když cítí otisk Krišnových lotosových chodidel. Všechno je vědomé. A tak je to i v případě Ráhu a Ketu a jiných planet. Všude v Písmech najdeme pokročilé světce mluvit s přírodou, jako kdyby mluvili s osobami. A to je reálné. Ale naše vědomí je odchýlené, je v nevědomosti.
A tak vy, jako vědci, musíte rozdrtit filozofii fosilismu. Bhaktivedanta Svámí Maharája vám nařídil, abyste získali silné postavení v komunitě vědců na západě a rozdrtili fosilismus. Proč bychom měli přijímat fosilismus? Nejdříve je vědomí. To je Berkeleyova teorie. Ne, že mysl je ve světě, ale svět je v mysli. Vše je založeno na vědomí. Žádná koncepce – nic nemůže existovat – bez vědomí. A tak, v konečném smyslu, jsou všechny nežádoucí věci pouhým mentálním výmyslem.