Stvoření:

Stvoření

Šríla Šrídhar Maharaja: Manu Samhita (1.1.5-6) začíná popis stvoření od tohoto bodu:

asid idam tamo bhutam
aprajnatam alaksanam
apratarkyam avijneyam
prasuptam iva sarvatah

tatah svayambhur bhagavan
avyaktavyam jayan idam
mahabhutadi vrtaujah
pradur asin tamonudah

Předtím, než začal proces tvoření, byla okrajová energie Pána ve stavu rovnováhy. Tatastha znamená rovnováha: asid idam tamo bhutam. Všechno bylo v temnotě, plně zahaleno nevědomostí. Alaksanam znamená, že nebylo možné vyvodit žádný odhad, neexistovaly žádné příznaky reality, z kterých by se dal vydedukovat nebo vyvodit nějaký odhad o její povaze. Bylo to aprajnatam. Věda nemá dostatečnou kapacitu, aby prozkoumala povahu tohoto stadia existence. My odtud můžeme jenom říct, že vše bylo zcela ponořeno v hlubokém spánku. Přirovnání k hlubokému spánku nám může přiblížit jistou představu této fáze: prasuptam iva sarvatah. Hmotná existence byla jakoby v hlubokém spánku.
Tehdy, z duchovní sféry vyšel popud a přišlo světlo. Světlo bylo viděno pozorovateli. Toto světlo existovalo již předtím, ale v tu dobu získali pozorovatelé schopnost vidět jej. Začali vidět. První koncepcí tohoto hmotného světa po světle, byla voda. Světlo vyjevilo látku jako voda.
Původní vodu představovala osobnost. Světlo znamená vědomí a vědomí znamená osobnost. Toto světlo, neboli osobnost, dalo nejprve zrození pozorovatelům – vnímatelům hmotné existence – a poté objektivní látce – vodě. Tato voda je známá jako viraja, neboli příčinná látka. To, co je ve Vaišnavském slovníku nazváno
brahmaloka – svět vědomí – je zastoupeno světlem a viraju, první objektivní realitu, představuje voda. Poté byla do vody příčin, která je stínem tohoto světla, zaseta semena vědomí. Přestože skutečný prvek vody byl stvořen až dlouho potom, první koncepce hmoty je přirovnána k vodě, protože voda je tvárný, pohyblivý roztok. Sanskrtské slovo pro vodu – apa – znamená „nižší koncepce.“ Tímto způsobem začalo nižší stvoření.
Poté, po spojení semen vědomí a vody příčin, byla další tvorba známá jako mahat-tattva: energie vědomí v podobě světla, smíchaná s hmotou do masy. Když do masy hmoty vstoupí energie vědomí světla, nazývá se to mahat-tattva.
Po dalším vývoji byla tato entita rozdělena do mnoha jednotek ahankáry, prvků ega. Mahato ahankara. Nejdříve existuje ahankara, souhrnné ego jako celek. Prvek souhrnného ega (veškerá ahankára, neboli „matka“ ahankara), se nazývá mahat-tattva. Když se objektivní substance vlivem vědomí vyvíjí, projevuje sev pěti základních složkách: to, co lze vidět, čichat, slyšet, chutnat a čeho se lze dotýkat. Těchto pět prvků jsou základními principy hmotné existence. A tento pětinásobný princip se vyvíjí do tří fází: sattva, raja, tamah: dobro, vášeň a nevědomost. Projevuje se jako éter, zvuk, sluch a ucho; vzduch, hmota, dotek a kůže; oheň, barva, zrak a oko; voda, chutě, smysl chuti a jazyk; země, vůně, smysl vůně a nos. Existuje dvacet čtyři prvků. Ego, tři jemné prvky – prakrti, mahat-tattva a ahankara, pět hrubých prvků, pět smyslů, pět smyslových objektů, pět nástrojů smyslového vnímání – tímto způsobem byl popsán vývoj hmotného světa jako proces, sestupující od jemného k hrubému, od vědomí k hmotě. A když je tato hmotná existence vyšší vůlí opět zničena, hrubé se rozpustí na jemné. Počínaje nejhrubším, celá hmotné existence se postupně stává jemnější a jemnější, až nakonec vstoupí do jemného projevení hmotné existence – prakrti – jemné látky, vody příčin.
S rozpuštěním hmotné energie je individuální duše, atma, pohroužena do brahmanu, nerozlišné masy vědomí. Postavení různých druhů duchovní energie bylo popsáno Krišnou v Bhagavad-gítě (15.16-17), následovně:

dvav imau purusau loke
ksaras caksara eva ca
ksarah sarvani bhutani
kuta-stho ’ksara ucyate

uttamah purusas tv anyah
paramatmety udahrtah
yo loka-trayam avisya
bibharty avyaya isvarah

„Jsou dva druhy bytostí, chybující a neomylné. V hmotném světě jsou všechny bytosti chybující a v duchovním jsou všechny neomylné.“ Krišna říká: „Kromě těchto dvou existuje ještě jiná, největší žijící osobnost, Nejvyšší Duše, nepomíjející Pán, který vstupuje do tří světů a udržuje je.“
Vaikunthu, Goloku – celé stvoření – představuje jméno Purusottama nebo Vasudeva. Když někdo vstoupí do domény Vasudevy, může vidět mnoho hranic, stupňů reality, zábav a transcendentálních jednání a činností. Tam najde dokonalé živé bytosti, zaměstnané v jejich odevzdaném životě ve věčném světě.
Všeobecnou koncepcí duchovního světa je Vaikuntha, kde můžeme najít kalkulativní odevzdání. Nad ní existuje sféra spontánního odevzdání. Tato říše se nazývá Goloka a existuje tam mnoho různých zábav. Na Goloce jsou plně zastoupeny všechny druhy vztahů s Božstvem: santa, pasivní; dasya, služebnický; sakhya, přátelský; vatsalya, rodičovský; madhura, manželský. A manželský vztah se dělí na svakiya, lásku v manželství a parakiya, milostný vztah. To je ovšem velice vysoký stupeň. Přesto musíme nahlédnout do těchto věcí, neboť náš osud je v konečném smyslu spojen s těmito vysokými věcmi, které nám přinesl Šrí Caitanya Maháprabhu a velcí áčarjové jako Šríla Bhaktivinoda Thákura, a jsou popsány v Písmech jako Šrímad-Bhagavatam a Caitanya-caritamrta.
To, co najdeme v jejich učení o Goloce, je naše vyhlídka, náš cíl. Budeme se vyvíjet podle naší oddané chuti a naši chuť lze zvětšit nasloucháním z vyššího zdroje. Duch našeho výběru se může zlepšit, když nám budou ukázány různé ideje, modely transcendentální reality. A podle toho co nás přitahuje nejvíc,podle naší vnitřní volby, budeme jednat.

Otázka: Jakou roli hrají individuální duše v procesu stvoření?

Šríla Šrídhar Maharaja: To jsem popsal: nejdříve je stvořeno všeobecné souhrnné falešné ego (ahankára). V Brahma-samhitě je to nazváno sambhu, je tam popsáno jak se duše jako paprsek vědomí mísí s hmotnou energií. Vědomí a prakrti, nejpůvodnější koncepce energie, jsou kategoricky odlišné. Souhrnné vědomí přichází do styku s hmotnou energií a když se smíchají, vyvine se všeobecné ego. Toto všeobecné ego se postupně rozděluje na nesčetná ega a souhrnné vědomí se rozděluje na individuální jednotky vědomí, pohroužené v hmotné energii. Tímto způsobem individuální podmíněné duše postupně sestupují dolů a zaplétají se v tomto hmotném světě.
V původním stavu, když jsou individuální duše seskupené spolu do jednoho celku, je souhrnné falešné ego, neboli ahankára, známé jako mahat-tattva. Když se vyvíjí, rozděluje se na nesčetné individuální jednotky. Tak jako atom může být rozdělen na menší atomové částečky, elektrony, protony, neutrony, atd., souhrnné ego se postupně rozděluje na jednotlivá individuální ega, džívy, duše. Jejich postavení je tatastha, okrajové a neprojevené. Z této jemné, neurčené sféry okrajové energie, se vědomí nejdříve rozvíjí na konkrétní sféru jako celek, a potom z této hromadné masy ega, neboli mahat-tattvy, se projeví nesčetné individuální duchovní jednotky. Poté se postupně vyvinou další prvky stvoření v této negativní sféře exploatace.
Tento svět se někdy rozpíná a někdy stahuje. Stejným způsobem jako se srdce neustále zvětšuje a stahuje, funguje i celý vesmír. Seskupujíce se do jednoho a znovu se rozdělujíce do mnoha – jeden a mnoho – takto probíhá vývoj a zánik hmotného vesmíru. Tak jako se srdce roztahuje a stahuje, tak se i celý vesmír rozpíná a smršťuje.
Stejné charakteristiky, které jsou v nejmenší jednotce, můžeme najít v největších jednotkách. To je náznak, díky kterému víceméně můžeme poznat celek. Existují také kategoricky nové prvky, které
mohou být přidány k našemu poznání. Takto mohou mít ti, kteří jsou v tomto vesmíru, určité částečné poznání.
Ale ti, kteří jsou nezávislí, mimo rozpínající a smršťující se svět, kteří jsou nestranní pozorovatelé, mohou dát skutečný popis. A to je zjevená pravda, která je rozdávána neustále, podle úrovně lidí, času, místa a okolností. Zjevenou pravdu je možné nalézt v různých stupních v Bibli, v Koránu, Védach a dalších Písmech světa. Skrze tento proces je pravda částečně vyjevena na různých místech světa úměrně podle myšlení a úrovně určité skupiny lidí. Zjevená pravda je neomylná, ale přesto je upravována pro osoby, kterým je předávána.
Z tohoto důvodu najdeme rozdíly v různých verzích zjevené pravdy. V Šrímad-Bhagavatamu je řečeno, že lék může být schovaný do bonbónu, aby vyléčil nevědomého. Stejně tak může být zjevená pravda ukryta ve světských ústupcích běžného náboženství, aby pomohla nevědomé třídě lidí, paroksavada vedo ’yam.
Přesto je Védské podání považováno autoritami za nejstarobylejší a nejdokonalejší ze všech verzí zjevené pravdy. Zjevená pravda, jak ji předkládá Šrímad-Bhagavatam a Šrí Caitanya Maháprabhu, musí být považována za plně rozvinutý teismus. Tam je popsáno, že nad tímto stvořeným světem existuje věčně tančící svět. Zde jsme uvězněni ve světě rozpínání a smršťování, ale v duchovní říši je všechno věčný, blažený tanec. Přesto, dokonce i tam existuje realita vyššího a nižšího typu, podle povahy rasy – transcendentální nálady, anandam, extáze – která je vytouženou věcí každé živé jednotky.

Otázka: Krišnovy zábavy jsou věčné. Když Krišna ukončí jednu zábavu v tomto vesmíru, zábava začne v druhém. Jak pokračují Krišnovy zábavy po konečném zničení, když všechny vesmíry zaniknou?

Šríla Šrídhar Maharaja: Když je vesmír zničen při totálním zničení všech hvězd a planet, mahapralaya, tato strana se rovná téměř nule. Dosahuje stavu rovnováhy. Ale duchovní svět je pořád v plném pohybu. Nic nemůže poškodit Krišnovy zábavy, protože mají věčný aspekt.

Otázka: Ale co se stane s Krišna-lílou zde, na této Zemi?

Šríla Šrídhar Maharaja: Představ si, že ze stromu spadne ovoce. Ovoce postupně zanikne, ale strom zůstává. Je to něco podobného. Tento hmotný svět se může rovnat nule, ale Krišnovy zábavy pokračují věčně.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi Golokou, místem Krišnových zábav v transcendentálním světě, a Gokulou, Krišnovým sídlem radosti v této světské sféře?

Šríla Šrídhar Maharaja: Gokula Vrndavana existuje věčně, ale někdy nejsou přítomni diváci. Gokula existuje v ideálním světě a ten je projevený zde. To, co vidíme, vidíme z našich různých pozic existence, ale Gokula je tu neustále. Nemáte-li oči uzpůsobeny na to, aby něco viděly, nebudete to vidět. Nemáte-li ruce, abyste se toho dotkli, neucítíte to. S Gokulou je to stejné. Je v takové sféře, kde se různé vnější procesy, které ovládají hmotnou energii, nemohou dotknout jemného ideálu existence v Gokule.
Když Země zanikne, neznamená to, že zanikne celá sluneční soustava. Sluneční soustava může setrvat, ale lidé na Zemi ji už neuvidí. Její vliv na Zemi přestane fungovat. Podobně i Gokula existuje v jiné sféře. Existuje v nejjemnější realitě. Je mimo stvoření, mimo vznik a zánik. Tuto jemnou energii lze pochopit přirovnáním k éteru. Když je Země zničena, éter nemusí být zničen. Éter je uvnitř i mimo Zemi, ale po zničení Země, éter nemusí být zničen, ale může dále existovat. Postavení Gokuly je něco podobného. To potvrzuje Šrímad-Bhagavatam (2.9.35):

yatha mahanti bhutani
bhutesuccavacesv anu
pravistany apravistani
tatha tesu na tesv aham

„Ó Brahmo, prosím, věz, že vesmírné prvky vstupují do vesmíru a zároveň do něho nevstupují; stejně tak i Já existuji ve všem stvořeném a zároveň jsem vně všeho.“
Krišnovo postavení je podobné: Je tu a není tu. V Bhagavad-gítě (9.4.-5), Krišna říká Arjunovi:

maya tatam idam sarvam
jagad avyakta-murtina
mat-sthani sarva-bhutani
na caham tesv avasthitah

na ca mat-sthani bhutani
pasya me yogam aisvaram
bhuta-bhrn na ca bhuta-stho
mamatma bhuta-bhavanah

„Ve Své neprojevené podobě pronikám celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich. A přesto ve Mně vše, co je stvořené, nedlí. Pohleď na Mou neuvěřitelnou moc. Ačkoliv jsem udržovatel všech živých bytostí a jsem všude, nejsem částí tohoto vesmírného stvoření, neboť Mé Já je jeho zdrojem.“
Musíme pochopit vztah mezi příčinou a důsledkem. Příčina a její důsledek jsou různé věci. Dokonce i vnitřní příčina a vnější příčina mohou mít rozdílná postavení. Tělo může být poškozeno, ale mysl nemusí. Mysl může být rozrušena, ale duše nemusí. Díky tomuto můžeme pochopit rozdíl mezi příčinou a důsledkem, jemným a hrubým, hmotou a duchem.