Online Kniha - Subjektivní Evoluce Vědomí - Hra Sladkého Absoluty:

Povaha oné sféry jak tak záhadná, že ani velcí učenci nebudou považováni za způsobilé vstoupit tam.
Pouze odevzdané duše mohou pochopit a cítit tyto jemné body oddanosti. Osoby zvenku, které jsou objektivními tazateli a badateli, tam nemohou vstoupit. Je to nadpřirozená, subjektivní říše, nadsubjektivní říše. Tato sféra se nachází dokonce i nad sférou duše.
A abychom to pochopili, nejdříve se musíme tázat na duši. Nejprve je mysl, manah, poté inteligence, buddhi, pak duše,
atma. Duše je neustále živá: neumírá. Duše je věčná, neměnná. V Upanišádach a Gítě je řečeno, že když se nám podaří byť jen jednou spatřit svou duši, v našem životě nastane nesmírná změna. Budeme udiveni, když zrealizujeme: „Ó, jak vysoce kvalifikovaná věc se nachází uvnitř mne! V nevědomosti jsem považoval toto pomíjivé tělo a tuto nestálou mysl za svoje pravé já. Ale tyto hmotné smysly a mysl jsou vetřelci, působí vůči mému pravému já nepřátelsky. Já jsem duše, nemám zapotřebí všech těchto věcí. Bez těchto nepotřebných věcí mohu žít! Duše nepotřebuje jídlo z této světské sféry. Duše je nezávislá. Jak úžasnou existenci mám! Ve skutečnosti jsem duše a povaha duše je tak vznešená, tak vysoká, tak dobrá.“ V tomto ohledu nastane diametrální změna ve vědomí a my se budeme snažit vstoupit do této vyšší říše. Duchovní realita je to co potřebujeme. Jsme duše, jsme nezávislí na hmotě. Jsme vytvořeni z transcendentální existence. Nikdo nemůže ohrozit existenci duše – ani atomová bomba, nukleární válka, blesk, hrom nebo zemětřesení. Všechny problémy tohoto hmotného světa se vztahují k tomuto tělu, které je cizím masem, smyšleným představitelem našeho skutečného já. Naše skutečné já existuje v duchovní sféře, na vyšší úrovni. Pokud máme skutečně dotek této realizace, pohled na naší vlastní identitu – pokud cítíme uvnitř, že duše je nezávislá na hmotě, pak v našich myslích nastane revoluční změna. Poté se naše snaha pokročit v duchovním životě stane opravdová. Jinak náš pokrok doprovází podezření, pochyby. Chápeme jej intelektuálně a myslíme si: „Ano zkusím to. Poslouchám, samozřejmě, že duchovní život je pro mne příznivý; inteligencí mohu něco z toho následovat. Vyzkouším to.“ Ale pokrok na intelektuální úrovni je jen váhavý pokrok. Když se někdo dostane do sféry své vlastní duše, najde své vlastní já a zrealizuje: „Tady jsem!“ V tom okamžiku všechny falešné koncepce, které jsme tak dlouho udržovali, pominou jako sen. Všechny skončí a my si budeme myslet: „Začínám žít nový život.“ A otevře se nová vyhlídka na pokrok k vyšší sféře.
Duše je blízko. Můžeme se snažit zjistit, co je duše, když odstraníme hmotné
prvky. Tento proces je popsán v Upanišádach a v Bhagavad-gítě: indriyani
parany ahur (3.42). Nejprve musíme pochopit, že naše smysly jsou primární. Když je odstraníme, tento svět naší zkušenosti nebudeme moct vnímat. Pouze prostřednictvím smyslů si můžeme být vědomi existence vnějšího světa. Beze smyslů, očí, uší, je pro nás svět neviditelný. Poté, nad smysly, stojí mysl. Co je mysl? Mysl pracuje s přijímáním a zamítáním: sankalpa vikalpa. Jinými slovy, mysl si myslí: „Chci to, nechci tamto.“ Pracuje s připoutaností a odporem. Mysl určuje kdo je nepřítel a kdo je přítel, to je moje, to je tvoje. Chceme-li porozumět mysli, musíme se podívat dovnitř, dotazovat se uvnitř: co je to ve mně za prvek, který hledá přátele a vyhýbá se nepřátelům? Kde je? Někdy je mysl očividná a někdy je skrytá. Musíme zjistit kde mysl existuje, z jaké látky je složena? Analýzou můžeme zjistit co je mysl za aspekt našeho vlastního já. Poté, když máme ponětí co je mysl, můžeme analyzovat část našeho já, která pracuje s rozumem, inteligencí. Kde je inteligence?
Když mysl něco vyžaduje, inteligence říká: „Neber to, nejez to.“ Vnitřním
zkoumáním se můžeme podívat dovnitř a zjistit: co je to ve mně za princip,
který usuzuje? Kde je tato jemná věc? Jaká je její povaha, její podstata, její
existence? Naším vnitřním zkoumáním se budeme snažit najít ji, její podstatu.
Je-li to možné, náš další krok náš přivede k duši. Co je to ta duše, která
umožňuje fungovat inteligenci, rozumu podle kterého jednáme, která
podněcuje duši ke chtění a také dává našim smyslům sílu spojit se s věcmi?
Co je tato jiskra poznání? Kde uvnitř mě se duše nachází? Jaké je její
postavení? Chci to vidět tváří v tvář. Poté, tímto způsobem, můžeme jako
blesk zničit všechny mylné identifikace s tělem a myslí. Nalezením duše skrze
vnitřní zkoumání můžeme zaznamenat bleskový dotyk realizace.
Od tohoto okamžiku, nabere celý svět diametrálně odlišný směr a my budeme
vidět věci jiným pohledem. „Ó, tento hmotný svět je nežádoucí! Tyto smysly
jsou nepřátelé v rouchu přátel. Když s nimi přijdu do styku tvrdí, že s nimi
mohu mít čestné přátelství a že bez nich nemohu žít. Ale to všechno je
podvod.“

.....

Všechno závisí na sladké vůli
Absolutního. Vše je navrženo a určeno Jím. Vše je v Jeho rukou. Absolutní
Centrum je Sám od Sebe a pro Sebe. On Sám zná význam všeho. Nikdo jiný.
On Sám zná Své cesty; nikdo jiný je nemůže znát. Můžeme vědět jen tolik,
kolik nám On dovolí vědět. A to se také může měnit Jeho sladkou vůlí. Je
naprosto svobodný, Autokrat.
A tento Nejvyšší Autokrat může být podmaněn pouze láskou, nikoli poznáním.
Jeho cesty jsou nejisté. Jak nám může naše poznání pomoct, abychom Ho
pochopili? Poznání nám může pomoct pochopit věc stálé povahy, pod stálým
zákonem. Ale Absolutní je Autokrat; v kterémkoliv okamžiku může změnit
všechny zákony. Jak tedy můžeme poznat Nekonečného? Když se budeme
snažit pochopit Absolutní Pravdu, všechny naše předešlé zkušenosti se
prokáží jako nulové a prázdné. V každé vteřině nám může ukázat novou barvu.
Žádný stupeň poznání nemůže vytvořit jasné prohlášení týkající se pravdy o
Bohu. Poznání je bezúčelné z hlediska nekonečna. Nejdříve se pohybuje tímto
způsobem, pak zas jiným. Na jakém základu můžeme stavět naši kalkulaci?
Jeho pozice se neustále mění Jeho sladkou vůlí.
Jeho srdce může být podmaněno pouze odevzdáním. Samotným odevzdáním
Ho můžeme potěšit. A když si bude přát, může se nám nechat poznat, ale i
potom budeme znát pouze část Jeho Osobnosti. Pouze tolik, nakolik se nám
bude chtít odhalit. Tvůrce reality je Autokrat; je nad zákonem. To musíme
pečlivě zvážit. Ten, kdo tvoří tento vesmír je nad zákonem; nepodléhá
žádnému zákonu, nemá žádnou stálou povahu. Kdykoli může změnit Svou
pozici podle Své sladké vůle. A cokoli si přeje, to se stane.

Student: Bertrand Russell říká, že pokud existuje Bůh, nemůže být dobrý. Bůh
Samotný není vázán zákonem, ale když my porušíme zákon Boha, trpíme.
Kdyby byl Bůh dobrý, stvořil by všechny duše v tomto světě „nad zákon.“

Šríla Šrídhar Maharaja: Když to říká, to znamená, že on sám chce být Bůh
bohů. My panu Russellovi říkáme: „Absolutní Pravda je neznámá a
nepoznatelná. Jak mohou být známé Jeho cesty? Je Autokrat. A vy chcete
zavést vaši pokřivenou, chudou, konečnou zkušenost pro Univerzální Pravdu!
Vaše zkušenost je nejomezenější z omezených. A vy chcete aplikovat tuto
malou zkušenost na Neomezený Celek? Je to nejhanebnější argument
vycházející z chybného poznání. Z vaši konečné pozice chcete znát míru
celého Nekonečna a pak Ho kritizovat. Z jakého základu
vychází vaše kritika? Z jakého základu přistupujete kritizovat Nekonečného?
Kolik o Něm víte?
„Když vidíte jak matka trestá svého syna, ale vidíte pouze tuto část jejího
chování, můžete usoudit, že je velice krutá. Ale nevidíte náklonnost, s kterou
matka o to dítě pečuje. Nevíte, že se stará o budoucí dobro svého dítěte. To
všechno nevíte. Můžete říct, že trestá svého syna a proto je krutá, ale
neznáte důvod jejího chování. Každá událost má svou budoucnost a svou
minulost a vy ji musíte důkladně zjistit, předtím, než vynesete nějaký rozsudek
nebo vyřknete nějakou poznámku.
„Ve vašem případě, do jaké míry jste omezen ve vztahu s Nekonečným? Do
jaké míry Mu můžete porozumět? Vaše schopnost poznat Nekonečného je
velice omezená. Nikdo by se neměl odvažovat vyřknout nějakou poznámku o
Nekonečné Vůli na základě jeho vlastního omezeného chápání. Pro
rozumného člověka je to neuvážené a sebevražedné.“


.....